Provided by: manpages-cs_0.17.20080113-1_all bug

JMÉNO

       intro - Úvod do uživatelských příkazů

POPIS

       Sekce  1  popisuje  uživatelské  příkazy a nástroje, např. nástroje pro
       manipulaci  se  soubory,  shelly,   kompilátory,   webové   prohlížeče,
       prohlížeče a editory obrázků a souborů, atd.

       Všechny příkazy navracejí při ukončení návratovou hodnotu. Tuto hodnotu
       lze testovat (např. ve většině shellů obsahuje proměnná $?   návratovou
       hodnotu naposledy vykonaného příkazu) a zjistit tak, zda příkaz skončil
       úspěchem.  Je konvencí, že návratová hodnota 0 znamená úspěch,  zatímco
       nenulová   návratová   hodnota   znamená,   že  příkaz  byl  neúspěšný.
       (Podrobnosti jsou uvedeny v wait(2).)  nenulová návratová hodnota  může
       být  v  rozsahu  1 až 255 a některé příkazy používají různé hodnoty pro
       uvedení důvodu selhání příkazu.

POZNÁMKY

       Linux je druh Unixu a  všechny  uživatelské  příkazy  na  první  pohled
       pracují  v  Unixu stejně jako v Linuxu (a FreeBSD a mnoha dalších Unix-
       like systémech).

       Linux  má  GUI  (graphical  user   interfaces;   grafické   uživatelské
       rozhraní), kde se dá ukazovat, klikat a přetahovat a snad i něco udělat
       bez přečtení spousty dokumentace. Tradičním Unixovým prostředím je  CLI
       (command  line  interface;  příkazová  řádka), kde se vypisují příkazy,
       které říkají počítači, co má dělat. To je rychlejší  a  účinnější,  ale
       nejprve  je  nutné  zjistit,  jaké  příkazy  jsou k dispozici.  Níže je
       uvedeno nezbytné minimum pro začátek.

   Login
       Abyste  mohl  pracovat,  pravděpodobně  se  nejprve  musíte   přihlásit
       (login),  tj.  zadat  své  uživatelské jméno a heslo. Viz též login(1).
       Program login  potom  spustí  shell  (interpret  příkazů).   V  případě
       přihlašování  v  grafice se objeví obrazovka s nabídkami nebo ikonami a
       shell v okně lze spustit kliknutím myši. Viz též xterm(1).

   Shell
       Příkazy se píší shellu, interpretu příkazů. Ten není zabudovaný, je  to
       jen  program  a  je možné si zvolit jiný shell. Každý má svůj oblíbený.
       Standardním shellem je sh.  Viz též ash(1),  bash(1),  csh(1),  zsh(1),
       chsh(1).

       Typická relace může vypadat takto:

              knuth login: aeb
              Password: ********
              % date
              Út Srp  6 23:50:44 CEST 2002
              % cal
                   Srpen 2002
              Ne Po Út St Čt Pá So
                           1  2  3
               4  5  6  7  8  9 10
              11 12 13 14 15 16 17
              18 19 20 21 22 23 24
              25 26 27 28 29 30 31

              % ls
              bin  tel
              % ls -l
              celkem 2
              drwxrwxr-x   2 aeb       1024 srp  6 23:51 bin
              -rw-rw-r--   1 aeb         37 srp  6 23:52 tel
              % cat tel
              maja    0501-1136285
              peter   0136-7399214
              % cp tel tel2
              % ls -l
              celkem 3
              drwxr-xr-x   2 aeb       1024 srp  6 23:51 bin
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:52 tel
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:53 tel2
              % mv tel tel1
              % ls -l
              celkem 3
              drwxr-xr-x   2 aeb       1024 srp  6 23:51 bin
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:52 tel1
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:53 tel2
              % diff tel1 tel2
              % rm tel1
              % grep maja tel2
              maja    0501-1136285
              %
       a tady stisknutí CTRL-D relaci ukončilo.  % zde znamená výzvu příkazové
       řádky (prompt) -- shell tak říká, že je připraven vykonat další příkaz.
       Prompt  může  být  různě upraven a může napříkald obsahovat uživatelské
       jméno, aktuální adresář, čas, apod. Přiřazení PS1="Co dál, pane?" změní
       prompt na zadaný tvar.

       Viděli  jsme,  že  existují  příkazy  date  (zobrazí datum a čas) a cal
       (zobrazí kalendář).

       Příkaz ls vypíše obsah aktuálního adresáře -- řekne  jaké  soubory  tam
       jsou.   S  volbou  -l  bude  výpis  dlouhý,  bude  obsahovat vlastníka,
       velikost, datum a práva, která mají lidé  pro  čtení  a/nebo  zápis  do
       souboru.   Například soubor "tel" je velké 37 bajtů, jeho vlastníkem je
       aeb, vlastník jej může číst i zapisovat, ostatní pouze číst.   Vlastník
       a práva mohou být změněni příkazy chown a chmod.

       Příkaz  cat  zobrazí  obsah souboru.  (Jméno je odvozeno z "concatenate
       and print" ("spoj a vytiskni"): všechny soubory zadané  jako  parametry
       jsou  spojeny a poslány na "standardní výstup", kterým je zde obrazovka
       terminálu.)

       Příkaz cp ("copy" - "kopírovat") zkopíruje soubor.   Naopak  příkaz  mv
       ("move" - "přesunout") jej jen přejmenuje.

       Příkaz  diff  vypíše  rozdíly  mezi  dvěma soubory.  V uvedeném případě
       nevypsal nic, protože žádné rozdíly nebyly.

       Příkaz rm ("remove" -- "odstranit") smaže soubor -- buďte  opatrní!  je
       pryč.  Není tu žádný koš apod. Smazaný znamená ztracený.

       Příkaz  grep  ("g/re/p")  najde  výskyt  řetězce  v  jednom  nebo  více
       souborech.  Zde našel Majovo telefonní číslo.

   Cesty a aktuální adresář
       Soubory jsou uspořádány  ve  stromové  struktuře,  hierarchii  souborů.
       Každý  má svou cestu("pathname"), která popisuje cestu od kořene stromu
       (který se jmenuje /) k souboru.  Taková  úplná  cesta  může  být  např.
       /home/aeb/tel.   Používat  stále úplné cesty by bylo nepohodlné a jméno
       souboru v aktuálním adresáři lze určit i  jen  pomocí  poslední  složky
       cesty.   Proto "/home/aeb/tel" lze zkrátit na "tel", pokud je aktuálním
       adresářem "/home/aeb".

       Příkaz pwd vypíše  aktuální  adresář  (Pozn.překl.:  zkratka  z  "print
       working directory").

       Příkaz  cd  změní  aktuální  adresář.   Zkuste  "cd /" a "pwd" a "cd" a
       "pwd".

   Adresáře
       Příkaz mkdir vytvoří nový adresář.

       Příkaz rmdir odstraní prázdný  adresář.  Pokud  adresář  není  prázdný,
       postěžuje si.

       Příkaz find (s poněkud košatou syntaxí) najde soubory se zadaným jménem
       nebo jinými vlastnostmi. Např. "find . -name tel"  bude  hledat  soubor
       "tel"  a  začne  v aktuálním adresáři (který se nazývá ".").  A "find /
       -name tel" udělá to samé, ale začne  v  kořenovém  adresáři.   Rozsáhlé
       prohledávání  několikagigabajtového  disku je časově náročné a tak může
       být lepší použít locate(1).

   Disky a souborové systémy
       Příkaz mount připojí souborový systém,  který  se  nachází  na  nějakém
       disku  (nebo  disketě,  CD-ROMu apod.)  do hierarchie souborů. A umount
       jej zase odpojí.  Příkaz df řekne, kolik zbývá na disku volného  místa.

   Procesy
       V   Unixových   systémech   běží   mnonajednou  mnoho  uživatelských  i
       systémových procesů. Ten, se kterým právě  pracujete  běží  v  poped,
       ostatní  v  pozad.  Příkaz ps ukáže, které procesy jsou aktivní a jaká
       mají čísla.  Příkazem kill se jich lze zbavit. Bez žádné  volby  je  to
       přátelský  požadavek: prosím jdi pryč. Ale "kill -9" následovaný číslem
       procesu znamená okamžité zabití. Procesy běžící  v  popředí  mohou  být
       často ukončeny stiskem CTRL-C.

   Získávání informací
       Existují  tisíce  příkazů a každý z nich má mnoho voleb.  Je zvykem, že
       příkazy jsou dokumentovány v manulovch  strnkch,  (jako  je  tato),
       takže  příkaz "man kill" vypíše dokumentaci příkazu "kill" (a "man man"
       vypíše dokumentaci příkazu "man").  Příkaz man posílá text přes  pager,
       kterým  je  obvykle  less.   Pro  přesun  na  další  stránku  stiskněte
       mezerník, pro ukončení stiskněte q.

       V dokumnetaci se obvykle na manuálové stránky odkazuje jménem a  číslem
       sekce,  např.   man(1).  Manuálové stránky jsou hutné a s jejich pomocí
       snadno zjistíte zapomenuté podrobnosti. Pro začátečníky jsou  vhodnější
       jednodušší texty s více příklady.

       Spousta GNU/FSF software je provázena info soubory. Napište "info info"
       pro úvod do používání programu "info".

       Speciální  témata  jsou  často  rozebrána  v  HOWTO.  Podívejte  se  do
       /usr/share/doc/howto/en  a  pokud  tam  najdete  HTML soubory, použijte
       prohlížeč.

DALŠÍ INFORMACE

       standards(7)

TIRÁŽ

       Tato stránka je součástí projektu Linux man-pages.   Popis  projektu  a
       informace  o  hlášení  chyb  najdete  na http://www.kernel.org/doc/man-
       pages/.