Provided by:
manpages-cs_0.17.20080113-1_all 
JMÉNO
ln - vytvoří odkazy na soubory
SYNTAXE
ln [volby] zdroj [cl]
ln [volby] zdroj... adres
Volby POSIX: [-f] [--]
Volby GNU (nekratší verze): [-bdfinsvF] [-S ppona-zlohy] [-V
{numbered,existing,simple}] [--help] [--version] [--]
POPIS
V Unixi existují dva druhy `odkazů', které se obvykle nazývají pevný
odkaz (hard link) a symbolický odkaz (soft link, symbolic link nebo
symlink). Pevný odkaz je jen názvem pro soubor. (A soubor může mít
několik názvů). Soubor je vymazán z disku až poté, co je vymazán jeho
poslední název. Počet názvů vypíše ls(1). neexistuje nic jako
`původní' název: všechny názvy mají stejný význam. Obvykle, ale nikoliv
nutně, se všechny názvy nacházejí ve stejném souborovém systému jako
obsah souboru.)
Symbolický odkaz je něco úplně jiného: je to malý speciální soubor,
který obsahuje cestu. Symbolické odkazy tedy mohou ukazovat na soubory
v jiných souborových systémech (třeba NFS připojené z různých
počítačů), a nemusí ukazovat na skutečně existující soubory. Když je k
symbolickému odkazu přistupováno (systémovým voláním open(2) nebo
stat(2) ), je odkaz na symbolický odkaz nahrazen jádrem operačního
systému odkazem na soubor určený cestou. (Nicméně příkazy rm(1) a
unlink(2) odstraní symbolický odkaz, nikoliv soubor na který ukazují.
Zvláštní systémová volání lstat(2) a readlink(2) čtou stav symbolického
odkazu a souboru na který ukazuje. U mnoha dalších systémových volání
není pevně dáno /a existují i odlišnosti mezi operačními systémy/, zda
se pracuje nad symbolickým odkazem nebo nad souborem na který ukazuje.)
ln vytváří odkazy na soubory. Implicitně vytváří pevné odkazy; s
volbou -s vytváří symbolické odkazy.
Pokud je zadáno pouze jedno jméno souboru, ln vytvoří odkaz na tento
soubor v aktuálním adresáři. Jméno tohoto symbolického odkazu je stejné
jako jméno souboru na který ukazuje. (Toto je GNU rozšíření.) Jinak,
pokud je poslední parametr jméno existujícího adresáře ln vytvoří v
tomto adresáři odkazy na každý z vyjmenovaných zdrojovch souborů.
Jména těchto symbolických odkazů jsou stejná jako jména zdrojovch
souborů. (Pozor ale na volbu --no-dereference popsanou níže.) Jinak,
pokud jsou zadána jen dvě jména, vytvoří ln odkaz z cle na zdroj. Je
chybou, pokud jsou uvedena více než dvě jména a poslední není jméno
existujícího adresáře.
Implicitně ln neruší existující soubory ani existující symbolické
odkazy. (Takže může být použit pro účely zamykání: skončí úspěšně jen
pokud cl ještě neexistoval.) Ale může k tomu být přinucen použitím
volby -f.
Pokud je u některé existující implementace vůbec možné vytvořit pevný
odkaz na adresář, může to udělat pouze superuživatel (root). POSIX
zakazuje, aby systémové volání link(2) a program ln vytvářeli pevné
odkazy na adresáře (ale nezakazuje, aby pevné odkazy překračovaly
hranice souborového systému).
VOLBY POSIX
-f Maže existující cílové soubory.
-- Konec seznamu voleb.
VOLBY GNU
-d, -F, --directory
Umožní superuživateli vytvářet pevné odkazy na adresáře.
-f, --force
Maže existující cílové soubory.
-i, --interactive
Bude žádat potvrzení před smazáním existujících cílových
souborů.
-n, --no-dereference
Pokud zadaný cíl je symbolickým odkazem na adresář, bude
považovat cíl za normální soubor.
Pokud je zadaný cíl skutečným adresářem (nikoliv symbolický
odkaz na adresář), je výsledek jednoznačný. Odkaz je vytvořen v
zadaném adresáři. Ale pokud je zadaný cíl symbolickým odkazem
na adresář, jsou dva způsoby, jak zpracovat uživatelův
požadavek. ln může považovat cíl jako normální adresář a
vytvořit v něm odkaz. Nebo obráceně, může považovat cíl za ne-
adresář. V tom případě ln musí symbolický odkaz smazat nebo
zazálohovat před vytvořením nového odkazu. Implicitně je cíl
tvořený symbolickým odkazem na adresář považován za adresář.
-s, --symbolic
Vytváří symbolické odkazy místo pevných. Na systémech, které
nepodporují symbolické odkazy, skončí chybovým hlášením.
-v, --verbose
Vypisuje všechna jména souborů před vytvořením odkazu.
GNU VOLBY PRO ZÁLOHOVÁNÍ
GNU verze programů jako cp, mv, ln, install a patch vytvářejí zálohu
souborů, které mají být přepsány, změněny nebo smazány, pokud je to
požadováno, což se dává najevo volbou -b. Způsob jejich pojmenování je
určen volbou -V . Pokud má být jméno záložního souboru složeno ze
jména souboru doplněného o příponu, je přípona určena volbou -S .
-b, --backup
Vytváří záložní kopie souborů, které by byly přepsány nebo
smazány.
-S ppona, --suffix=ppona
Přidá pponu ke každému vytvořenému záložnímu souboru. Má
přednost před nastavením pomocí proměnné prostředí
SIMPLE_BACKUP_SUFFIX. Pokud není zadáno ani jedno, bude použita
přípona `~'.
-V METODA, --version-control=METODA
Určí, jakým způsobem jsou pojmenovány záložní soubory. Argument
METODA může být `numbered' (nebo `t') (tj. číslovaný),
`existing' (nebo `nil') (stávající název) nebo `never' (nebo
`simple'). Má přednost před nastavením pomocí proměnné
prostředí VERSION_CONTROL. Pokud není nastaveno VERSION_CONTROL
ani tato volba, bude implicitní druh zálohování `existing'.
Možné hodnoty proměnné prostředí VERSION_CONTROL a argumentu
této volby jsou stejné jako u proměnné `version-control' Emacsu.
Platné METODY jsou (jsou dovoleny i rozlišitelné zkratky):
t, numbered
Vždy vytváří číslované zálohy.
nil, existing
Vytváří číslované zálohy pro soubory, které je již mají,
obyčejné zálohy pro ostatní.
never, simple
Vždy dělá jednoduché zálohy.
STANDARDNÍ GNU VOLBY
--help Vypíše návod k použití na standardní výstup a bezchybně skončí.
--version
Vypíše číslo verze na standardní výstup a bezchybně skončí.
-- Konec seznamu voleb.
PROSTŘEDÍ
Proměnné LANG, LC_ALL, LC_COLLATE, LC_CTYPE a LC_MESSAGES mají obvyklý
význam.
SPLŇUJE STANDARDY
POSIX.2. Nicméně POSIX.2 (1996) se nezabývá symbolickými odkazy.
Symbolické odkazy zavedlo BSD a neexistují v System V release 3 (a
starších) systémech.
DALŠÍ INFORMACE
ls(1), rm(1), link(2), lstat(2), open(2), readlink(2), stat(2),
unlink(2)
POZNÁMKY
Tato stránka popisuje příkaz ln z balíčku fileutils-4.0; jiné verze se
mohou lehce lišit.