Provided by: manpages-cs_0.18.20090209-3_all bug

JMÉNO

       intro - Úvod do uživatelských příkazů

POPIS

       Sekce 1 popisuje uživatelské příkazy a nástroje, např. nástroje pro manipulaci se soubory,
       shelly, kompilátory, webové prohlížeče, prohlížeče a editory obrázků a souborů, atd.

       Všechny příkazy navracejí při ukončení  návratovou  hodnotu.  Tuto  hodnotu  lze  testovat
       (např.  ve  většině  shellů  obsahuje  proměnná $? návratovou hodnotu naposledy vykonaného
       příkazu)  a zjistit tak, zda příkaz skončil úspěchem. Je konvencí, že návratová hodnota  0
       znamená  úspěch,  zatímco  nenulová  návratová  hodnota  znamená, že příkaz byl neúspěšný.
       (Podrobnosti jsou uvedeny v wait(2).) nenulová návratová hodnota může být v rozsahu  1  až
       255 a některé příkazy používají různé hodnoty pro uvedení důvodu selhání příkazu.

POZNÁMKY

       Linux  je  druh Unixu a všechny uživatelské příkazy na první pohled pracují v Unixu stejně
       jako v Linuxu (a FreeBSD a mnoha dalších Unix-like systémech).

       Linux má GUI (graphical  user  interfaces;  grafické  uživatelské  rozhraní),  kde  se  dá
       ukazovat,  klikat  a  přetahovat  a  snad  i něco udělat bez přečtení spousty dokumentace.
       Tradičním Unixovým prostředím je CLI (command line interface;  příkazová  řádka),  kde  se
       vypisují  příkazy,  které  říkají  počítači, co má dělat. To je rychlejší a účinnější, ale
       nejprve je nutné zjistit, jaké příkazy jsou k dispozici. Níže je uvedeno nezbytné  minimum
       pro začátek.

   Login
       Abyste  mohl  pracovat,  pravděpodobně  se nejprve musíte přihlásit (login), tj. zadat své
       uživatelské jméno a heslo. Viz též login(1). Program login potom spustí  shell  (interpret
       příkazů).  V případě přihlašování v grafice se objeví obrazovka s nabídkami nebo ikonami a
       shell v okně lze spustit kliknutím myši. Viz též xterm(1).

   Shell
       Příkazy se píší shellu, interpretu příkazů. Ten není zabudovaný, je to jen  program  a  je
       možné  si  zvolit  jiný  shell. Každý má svůj oblíbený. Standardním shellem je sh. Viz též
       ash(1), bash(1), csh(1), zsh(1), chsh(1).

       Typická relace může vypadat takto:

              knuth login: aeb
              Password: ********
              % date
              Út Srp  6 23:50:44 CEST 2002
              % cal
                   Srpen 2002
              Ne Po Út St Čt Pá So
                           1  2  3
               4  5  6  7  8  9 10
              11 12 13 14 15 16 17
              18 19 20 21 22 23 24
              25 26 27 28 29 30 31

              % ls
              bin  tel
              % ls -l
              celkem 2
              drwxrwxr-x   2 aeb       1024 srp  6 23:51 bin
              -rw-rw-r--   1 aeb         37 srp  6 23:52 tel
              % cat tel
              maja    0501-1136285
              peter   0136-7399214
              % cp tel tel2
              % ls -l
              celkem 3
              drwxr-xr-x   2 aeb       1024 srp  6 23:51 bin
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:52 tel
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:53 tel2
              % mv tel tel1
              % ls -l
              celkem 3
              drwxr-xr-x   2 aeb       1024 srp  6 23:51 bin
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:52 tel1
              -rw-r--r--   1 aeb         37 srp  6 23:53 tel2
              % diff tel1 tel2
              % rm tel1
              % grep maja tel2
              maja    0501-1136285
              %

       a tady stisknutí CTRL-D relaci ukončilo. %  zde znamená výzvu příkazové řádky  (prompt)  —
       shell tak říká, že je připraven vykonat další příkaz. Prompt může být různě upraven a může
       napříkald obsahovat uživatelské jméno, aktuální adresář, čas, apod. Přiřazení PS1="Co dál,
       pane?" změní prompt na zadaný tvar.

       Viděli jsme, že existují příkazy date (zobrazí datum a čas) a cal (zobrazí kalendář).

       Příkaz ls vypíše obsah aktuálního adresáře — řekne jaké soubory tam jsou. S volbou -l bude
       výpis dlouhý, bude obsahovat vlastníka, velikost, datum a práva, která mají lidé pro čtení
       a/nebo zápis do souboru. Například soubor "tel" je velké 37 bajtů, jeho vlastníkem je aeb,
       vlastník jej může číst i zapisovat, ostatní pouze číst. Vlastník a práva mohou být změněni
       příkazy chown a chmod.

       Příkaz  cat  zobrazí  obsah souboru. (Jméno je odvozeno z "concatenate and print" ("spoj a
       vytiskni"): všechny soubory zadané jako parametry jsou spojeny a  poslány  na  "standardní
       výstup", kterým je zde obrazovka terminálu.)

       Příkaz cp ("copy" - "kopírovat") zkopíruje soubor. Naopak příkaz mv ("move" - "přesunout")
       jej jen přejmenuje.

       Příkaz diff vypíše rozdíly mezi dvěma soubory. V uvedeném případě  nevypsal  nic,  protože
       žádné rozdíly nebyly.

       Příkaz  rm  ("remove"  — "odstranit") smaže soubor — buďte opatrní! je pryč. Není tu žádný
       koš apod. Smazaný znamená ztracený.

       Příkaz grep ("g/re/p") najde výskyt řetězce v jednom nebo více souborech. Zde našel Majovo
       telefonní číslo.

   Cesty a aktuální adresář
       Soubory  jsou  uspořádány  ve  stromové  struktuře,  hierarchii  souborů.  Každý  má  svou
       cestu("pathname"), která popisuje cestu od kořene stromu (který se jmenuje /)  k  souboru.
       Taková  úplná  cesta  může  být  např.  /home/aeb/tel.  Používat stále úplné cesty by bylo
       nepohodlné a jméno souboru v aktuálním adresáři lze určit i  jen  pomocí  poslední  složky
       cesty.   Proto  "/home/aeb/tel"  lze  zkrátit  na  "tel",  pokud  je  aktuálním  adresářem
       "/home/aeb".

       Příkaz pwd vypíše aktuální adresář (Pozn.překl.: zkratka z "print working directory").

       Příkaz cd změní aktuální adresář. Zkuste "cd /" a "pwd" a "cd" a "pwd".

   Adresáře
       Příkaz mkdir vytvoří nový adresář.

       Příkaz rmdir odstraní prázdný adresář. Pokud adresář není prázdný, postěžuje si.

       Příkaz find (s poněkud košatou syntaxí)  najde  soubory  se  zadaným  jménem  nebo  jinými
       vlastnostmi.  Např.  "find  .  -name  tel"  bude  hledat  soubor "tel" a začne v aktuálním
       adresáři (který se nazývá "."). A "find / -name tel" udělá to samé, ale začne v  kořenovém
       adresáři.  Rozsáhlé  prohledávání několikagigabajtového disku je časově náročné a tak může
       být lepší použít locate(1).

   Disky a souborové systémy
       Příkaz mount připojí souborový systém, který se nachází na nějakém  disku  (nebo  disketě,
       CD-ROMu  apod.)  do  hierarchie  souborů. A umount jej zase odpojí. Příkaz df řekne, kolik
       zbývá na disku volného místa.

   Procesy
       V Unixových systémech běží najednou mnoho uživatelských i  systémových  procesů.  Ten,  se
       kterým  právě  pracujete  běží v popředí, ostatní v pozadí. Příkaz ps ukáže, které procesy
       jsou aktivní a jaká mají čísla. Příkazem kill se jich lze zbavit. Bez žádné  volby  je  to
       přátelský  požadavek:  prosím  jdi  pryč. Ale "kill -9" následovaný číslem procesu znamená
       okamžité zabití. Procesy běžící v popředí mohou být často ukončeny stiskem CTRL-C.

   Získávání informací
       Existují tisíce příkazů a každý z  nich  má  mnoho  voleb.  Je  zvykem,  že  příkazy  jsou
       dokumentovány  v  manuálových  stránkách,  (jako  je tato), takže příkaz "man kill" vypíše
       dokumentaci příkazu "kill" (a "man man" vypíše  dokumentaci  příkazu  "man").  Příkaz  man
       posílá  text  přes  pager,  kterým  je obvykle less. Pro přesun na další stránku stiskněte
       mezerník, pro ukončení stiskněte q.

       V dokumnetaci se obvykle na manuálové  stránky  odkazuje  jménem  a  číslem  sekce,  např.
       man(1).  Manuálové  stránky  jsou  hutné  a  s  jejich  pomocí  snadno zjistíte zapomenuté
       podrobnosti. Pro začátečníky jsou vhodnější jednodušší texty s více příklady.

       Spousta GNU/FSF software je provázena info  soubory.  Napište  "info  info"  pro  úvod  do
       používání programu "info".

       Speciální  témata  jsou často rozebrána v HOWTO. Podívejte se do /usr/share/doc/howto/en a
       pokud tam najdete HTML soubory, použijte prohlížeč.

DALŠÍ INFORMACE

       standards(7)

TIRÁŽ

       Tato stránka je součástí projektu Linux man-pages. Popis projektu a  informace  o  hlášení
       chyb najdete na http://www.kernel.org/doc/man-pages/.