Provided by: systemtap-doc_5.0-2ubuntu1_amd64 bug

JMÉNO

       stap - překladač a řadič systemtap skriptů

POUŽITÍ

       stap [ VOLBY ] JMÉNO_SOUBORU [ ARGUMENTY ]
       stap [ VOLBY ] - [ ARGUMENTY ]
       stap [ VOLBY ] -e SKRIPT [ ARGUMENTY ]
       stap [ VOLBY ] -l PROBE [ ARGUMENTY ]
       stap [ VOLBY ] -L PROBE [ ARGUMENTY ]
       stap [ VOLBY ] --dump-probe-types
       stap [ VOLBY ] --dump-probe-aliases
       stap [ VOLBY ] --dump-functions

POPIS

       Program  stap  je  hlavním uživatelským rozhraním nástroje systemtap. Přijímá požadavky na
       sondování systému (probing) zapsané v jednoduchém  skriptovacím  jazyce,  překládá  je  do
       jazyka  C,  výsledný  kód  zkompiluje  a  vytvoří  jaderný modul, který následně zavede do
       běžícího linuxového jádra nebo dyninst instrumentačního nástroje, aby prováděl požadovanou
       analýzu   zkoumaného  systému.  Skript  může  být  čten  ze  souboru  (JMÉNO_SOUBORU),  ze
       standardního vstupu (v tom případě použijte "-" namísto JMÉNO_SOUBORU), z příkazové  řádky
       (prostřednictvím  přepínače  -e  SKRIPT,  případně  -E  SKRIPT).  Program  běží dokud není
       přerušen uživatelem, nebo dokud skript nezavolá exit(), nebo dokud  nedojde  k  nastřádání
       dostatečného množství tzv. měkkých chyb (soft errors).

       Jazyk,  který je popsán níže v sekci SKRIPTOVACÍ JAZYK, je striktně typovaný, imperativní,
       bez explicitních deklarací, procedurální, vhodný k prototypování a inspirovaný  awk  a  C.
       Umožňuje  spojit  místo  ve  zdrojovém  kódu  linuxového jádra, nebo uživatelské aplikace,
       případně systémovou  událost  s  obslužnými  rutinami,  což  jsou  bloky  kódu  vykonávané
       synchronně. Koncepčně to připomíná skriptování v gdb.

PŘEHLED DOKUMENTACE

       Pro  SystemTap existuje množství vzdělávacích, dokumentačních a referenčních materiálů jak
       v online podobě, tak i v rámci distribučních balíčků. Online  dokumentace  se  nachází  na
       projektovém webu https://sourceware.org/systemtap/

       ┌──────────────────────────┬────────────────────────────────────────────────────────┐
       │man stránky               │                                                        │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stap (tato stránka)       │ syntaxe jazyka, koncepty, funkce, volby                │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stapprobes                │ sondážní body a jejich kontextové proměnné             │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stapref                   │ rychlá reference pro syntaxi jazyka                    │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stappaths                 │ seznam důležitých umístění včetně knih a odkazů        │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stap-prep                 │ instalátor  závislostí  jako  např. ladicích informací │
       │                          │ jádra                                                  │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │tapset::*                 │ vygenerovaný seznam tapsetů                            │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │probe::*                  │ vygenerovaný seznam tapsetových přezdívek              │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │function::*               │ vygenerovaný seznam tapsetových funkcí                 │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │macro::*                  │ vygenerovaný seznam tapsetových maker                  │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stapvars                  │ vybrané globální proměnné definované v tapsetech       │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │staprun, stapdyn, stapbpf │ programy pro spuštění zkompilovaných systemtap skriptů │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │systemtap                 │ systémová služba, analýza startu systému               │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stap-server               │ kompilační server                                      │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │stapex                    │ několik velmi jednoduchých příkladů                    │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │knihy                     │                                                        │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │Beginner's Guide          │ učebnice základů s praktickými ukázkami                │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │Tutorial                  │ hutný úvod, cvičení                                    │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │Language Reference        │ podrobný manuál skriptovacího jazyka                   │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │Tapset Reference          │ man stránky tapsetů v podobě knihy                     │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │odkazy                    │                                                        │
       ├──────────────────────────┼────────────────────────────────────────────────────────┤
       │example scripts           │ množství  nástrojů  pro  správu  systému,   ukázkových │
       │                          │ skriptů a výukových hraček                             │
       └──────────────────────────┴────────────────────────────────────────────────────────┘

VOLBY

       Příkaz  stap akceptuje následující volby. Jakákoliv jiná volba vypíše seznam podporovaných
       voleb.  Volby  lze  uvést  na  příkazové   řádce,   jak   je   obvyklé.   Pokud   existuje
       $SYSTEMTAP_DIR/rc,  mohou  být  volby  načteny odtud a interpretovány nejdříve. Pokud není
       $SYSTEMTAP_DIR nastavena, použije se $HOME/.systemtap jako výchozí.

       V některých případech může výchozí hodnota volby záviset na konkrétní konfiguraci  systému
       a proto zde není přímo uvedena. V takovém případě může pomoci "stap --help".

       -      Načte  skript  ze standardního vstupu namísto ze souboru JMÉNO_SOUBORU, pokud ovšem
              není dáno -e SKRIPT.

       -h --help
              Zobrazí nápovědu.

       -V --version
              Zobrazí verzi.

       -p NUM Zastaví po dokončení procesní fáze NUM. Procesní fáze jsou očíslované  1-5  (parse,
              elaborate, translate, compile, run). Viz sekce ZPRACOVÁNÍ .

       -v     Zvýší  upovídanost  pro  všechny procesní fáze. Tuto volbu lze opakovat pro zvýšení
              množství informativního (?) výstupu.

       --vp ABCDE
              Zvýší upovídanost pro jednotlivé  procesní  fáze.  Například,  "--vp 002"  přidá  2
              jednotky  upovídanosti  procesní fázi 3. Kombinace "-v --vp 00004" přidá 1 jednotku
              upovídanosti všem procesním fázím, a další čtyři jednotky fázi 5.

       -k     Zachová dočasný procesní adresář, který se jinak po  dokončení  skriptu  smaže.  To
              může  být užitečné, chceme-li zkoumat vygenerovaný C kód, nebo jej znovu použít pro
              vytvoření jaderného modulu.

       -g     Guru  režim.  Umožní  použít  potenciálně  nebezpečné  expertní  konstrukce,   jako
              například vložený (embedded) C kód v rámci systemtap skriptu.

       -P     Režim     prohledávání     prologu     (prologue-searching).     Ekvivalentem    je
              --prologue-searching=always.  Aktivuje  heuristiku   pro   obcházení   problémů   s
              nekonzistentními ladicími informacemi pro kontextové proměnné parametrů funkcí.

       -u     Vypne  optimalizace  jako  např.  odstraňování  nepotřebného kódu (a mnoho dalších)
              během 2., či 3. procesní fáze (elaboration, translation).

       -w     Potlačí všechny varovné hlášení.

       -W     Zachází s varováními stejně jako s chybami.

       -b     Tzv. "bulk" režim pro přenos dat z jádra k uživateli. V tomto režimu jsou data  pro
              jednotlivé  CPU přenášena odděleně a zapisována do samostatných souborů. Pro jejich
              případné sloučení lze použít příkaz stap-merge.

       -t     Sbírá různé časovací informace jako  například  počet  aktivací  (probe  hits)  pro
              jednotlivé sondy, průměrný čas strávený v jednotlivých sondách, atd.

       -s NUM Nastaví  velikost bufferu pro přenos dat ze systemtap modulu k uživateli na NUM MB.
              Na víceprocesorovém systému v "bulk" režimu bude mít tuto velikost každý jednotlivý
              buffer.

       -I DIR Přidá  DIR  mezi  cesty  ve  kterých  se vyhledávají tapset skripty. Více informací
              obsahuje popis procesní fáze 2.

       -D NAME=VALUE
              Přidá danou direktivu do Makefile systemtap modulu. Toho  lze  využít  například  k
              předefinování různých omezení popsaných níže.

       -B NAME=VALUE
              Předá  danou  direktivu  příkazu  make  při  sestavování systemtap modulu. Toho lze
              využít k přidání nebo změně "kconfig" voleb.

       -a ARCH
              Použije  režim  křížového  překladu   (cross   compilation)   pro   danou   cílovou
              architekturu.  Tato  volba  vyžaduje  přístup  ke kompilačnímu serveru a obvykle se
              používá spolu s volbami -B CROSS_COMPILE=arch-tool-prefix- a -r /build/tree.

       --modinfo NAME=VALUE
              Přidá pár klíč/hodnota ve formě makra MODULE_INFO do  vygenerovaného  modulu.  Toho
              lze  využít  k  nastavení  nebo  úpravě  různých  jaderných kontrol souvisejících s
              modulem.

       -G NAME=VALUE
              Nastavuje hodnotu globální proměnné NAME na VALUE při volání programu staprun.  Tak
              lze nastavit hodnotu skalární globální proměnné skriptu.

       -R DIR Prohledává  DIR na systemtap runtime zdroje. Výchozí hodnotu DIR lze zobrazit např.
              prostřednictvím "stap --help".

       -r /DIR
              Použije daný jaderný "build  tree".  Lze  také  nastavit  prostřednictvím  proměnné
              prostředí SYSTEMTAP_RELEASE .

       -r RELEASE
              Určí  "release"  jádra  v  rámci  "build  tree" /lib/modules/RELEASE/build. Lze též
              nastavit prostřednictvím proměnné prostředí SYSTEMTAP_RELEASE .

       -m MODULE
              Použije dané  jméno  pro  vygenerovaný  jaderný  modul  namísto  obvyklého  náhodně
              vygenerovaného jména. Takto vygenerovaný modul se pak navíc zkopíruje do aktuálního
              adresáře.

       -d MODULE
              Přidá do systemtap modulu ladicí informace o symbolech  a  informace  pro  odvíjení
              zásobníku  pro daný MODULE. Tak lze umožnit symbolické tracebacky pro MODULE i když
              do něj není explicitně vložena sonda.

       --ldd  Přidá do systemtap modulu ladicí  informace  pro  všechny  uživatelské  spustitelné
              soubory  nebo  DSO  knihovny,  které  ldd  podezřívá  z užitečnosti pro požadovanou
              analýzu. Totéž bude do systemtap modulu přidáno i  pro  moduly  vyjmenované  pomocí
              přepínačů -d. Upozornění: --ldd může systemtap modul značně zvětšit.

       --all-modules
              Ekvivalent  pro  "-dkernel"  a  "-d"  pro  každý  z  momentálně  zavedených modulů.
              Upozornění: --all-modules může systemtap modul značně zvětšit.

       -o FILE
              Přesměruje výstup do souboru  FILE.  V  bulk  režimu  se  použije  pro  každou  CPU
              samostatný  soubor  s  prefixem  FILE_ (FILE_cpu s -F) následovaným číslem CPU. Pro
              FILE je podporován strftime(3) formát.

       -c CMD Zavede a nastartuje systemtap modul, spustí příkaz CMD, a vše ukončí spolu  s  CMD.
              Vedlejším efektem je nastavení target() na pid CMD.

       -x PID Nastaví  target()  na  PID.  Takto  lze psát skripty se zaměřením na daný proces. V
              tomto případě systemtap skript běží bez ohledu na životní cyklus procesu PID.

       -e SKRIPT
              Spustí SKRIPT. Příklad: stap -e "probe oneshot { log("hello") }"

       -E SKRIPT
              Spustí SKRIPT. Ten běží spolu s hlavním skriptem určeným pomocí -e nebo načteným ze
              souboru.  Tuto  volbu lze opakovat pro načtení většího počtu skriptů. Taktéž ji lze
              použít v kombinaci s -l/-L.

       -l PROBE
              Namísto obvyklého spuštění systemtap skriptu, tato volba vypíše všechny sondy které
              odpovídají  parametru PROBE. PROBE může obsahovat zástupné symboly a přezdívky, ale
              ne seznam čárkou oddělených sondážních bodů. Pokud PROBE neodpovídá žádné  dostupné
              sondě, bude výsledkem chyba.

       -L PROBE
              Podobá se "-l", ale navíc vypíše dostupné lokální proměnné.

       -F     Bez  -o  tato  volba  zavede  systemtap modul, spustí sondy a odpojí se od běžícího
              modulu. V kombinaci s volbou -o spustí staprun na pozadí jako démon a  vypíše  jeho
              pid.

       -S size[,N]
              Nastavuje  maximální  velikost  výstupního souboru a případně také počet výstupních
              souborů. V případě, že dojde k překročení maximální  velikosti  výstupního  souboru
              size  ,  přepne  systemtap svůj výstup do dalšího souboru. Pakliže počet výstupních
              souborů překročí  N  ,  systemtap  odstraní  nejstarší  výstupní  soubor.  Druhý  z
              argumentů lze vynechat.

       -T TIMEOUT
              Ukončit skript po uplynutí TIMEOUT sekund.

       --skip-badvars
              Ignoruje neidentifikovatelné nebo nedostupné kontextové proměnné a, aniž by došlo k
              chybě, nahradí jejich hodnotu nulou.

       --prologue-searching[=WHEN]
              Režim prologue-searching. Aktivuje heuristiku k vyrovnání se s nekvalitními  ladicí
              informacemi  pro  kontextové  proměnné  funkčních  parametrů. WHEN může být "never"
              (nikdy), "always" (vždy), nebo "auto" (tj. zapnuto  na  základě  heuristiky).  Když
              WHEN  chybí,  předpokládá  se  "always".  Bez explicitní specifikace se předpokládá
              "auto".

       --suppress-handler-errors
              Zabalí všechny obslužné rutiny do obálky podobné následujícímu kódu:

              try { ... } catch { next }

              blok, který způsobuje chyby v době běhu, bude tiše  potlačen.  Potlačené  chyby  se
              nebudou  vyhodnocovat  proti  limitu  MAXERRORS. V tomto režimu je taktéž potlačeno
              testování MAXSKIPPED , takže při běhu skriptu může  dojít  k  libovolnému  množství
              chyb. Celkové počty chyb budou nicméně reportovány při ukončení skriptu.

       --compatible VERSION
              Z  uživatelského  hlediska  se tato volba pokouší napodobit chování systemtapu dané
              verze a umožnit tak běh starším skriptům. Viz též sekce ZASTARÁVÁNÍ.

       --check-version
              Tato volba slouží k ověření, zda aktivní  skript  obsahuje  konstrukce  závislé  na
              verzi systemtapu. Viz též sekce ZASTARÁVÁNÍ.

       --clean-cache
              Tato  volba  smaže  zastaralé  položky  v  cache  adresáři.  To se normálně děje po
              úspěšném ukončení skriptu, ale tato volba vyčistí cache explicitně,  a  pak  ukončí
              systemtap. Viz sekce CACHE.

       --color[=WHEN], --colour[=WHEN]
              Tato  volba  ovládá  obarvování  výstupu.  WHEN  může být "never" (nikdy), "always"
              (vždy), nebo "auto" (zapnuto pokud jde výstup  do  terminálu).  Pokud  WHEN  chybí,
              předpokládá   se   "auto".  Barvy  lze  měnit  prostřednictvím  proměnné  prostředí
              SYSTEMTAP_COLORS.               Formát               je                následující:
              klíč1=hodnota1:klíč2=hodnota2:klíč3=hodnota3  ...atd.  Platné  klíče jsou: "error",
              "warning", "source", "caret", a "token". Hodnotami jsou "Select Graphic  Rendition"
              (SGR) parametry. Viz dokumentace k použitému terminálu. Příklad výchozího nastavení
              je:         error=01;31:warning=00;33:source=00;34:caret=01:token=01.         Pokud
              SYSTEMTAP_COLORS  chybí,  použije  se  výchozí  nastavení. Pokud to je prázdné nebo
              chybné, obarvování se vypne.

       --disable-cache
              Tato volba vypne veškeré používání cache. Žádné soubory nebudou do  cache  adresáře
              zapsány, ani z něj čteny.

       --poison-cache
              Tato  volba  zachází  se soubory v cache jako s neplatnými. Žádné soubory nebudou z
              cache čteny, ale nové soubory budou do cache zapsány na  základě  aktuálního  běhu.
              Tato  volba  má pomoci hledat chybu v případě, kdy se cache systemtapu zdá fungovat
              chybně. Pokud tato volba pomohla, provděpodobně je v někde v  systemtapu  chyba,  o
              které by vývojáři rádi věděli. Prosím, nahlašte ji.

       --privilege[=stapusr | =stapsys | =stapdev]
              Tato  volba  zkontroluje skript na přítomnost konstruktů, které nejsou povoleny pro
              zadanou úroveň oprávnění (viz NEPRIVILEGOVANÍ UŽIVATELÉ). Pokud  skript  nepovolené
              konstrukty obsahuje, kompilace skončí chybou.

              Pokud  je  stapusr nebo stapsys specifikováno při použití kompilačního serveru (viz
              --use-server), pak server zkontroluje skript  a,  pokud  kompilace  uspěje,  server
              kryptograficky  podepíše výsledný modul, kde specifikuje, že daný modul je bezpečný
              pro použití uživatelem s danou úrovní oprávnění.

              Pokud se --privilege nespecifikuje, -pN se také  nespecifikuje  s  N  <  5  a  daný
              uživatel   není   root  ani  člen  skupiny  stapdev,  pak  stap  automaticky  přidá
              odpovídající --privilege volbu k již specifikovaným volbám.

       --unprivileged
              Ekvivalent pro --privilege=stapusr.

       --use-server[=HOSTNAME[:PORT] | =IP_ADDRESS[:PORT] | =CERT_SERIAL]
              Specifikuje  kompilační  server(y)  pro  kompilaci,  a/nebo   -   v   kombinaci   s
              --list-servers  a --trust-servers (viz níže) pro výpis serverů. Pokud je tato volba
              použita bez parametrů v neprivilegovaném režimu (viz  --privilege)  ,  pak  výchozí
              server,  který  bude pro kompilaci použit, bude některý z dostupných kompatibilních
              serverů "online SSL peer", a zároveň  "module  signer".  Jinak  bude  jako  výchozí
              server  použit  některý  z  dostupných  kompatibilních  serverů  "online SSL peer".
              --use-server lze použít opakovaně  a  v  tomto  případě  bude  seznam  použitelných
              serverů  postupně  rozšiřován  v  daném  pořadí.  Servery  lze  specifikovat pomocí
              hostaname, IP adresy, nebo seriálním číslem certifikátu  (získaným  prostřednictvím
              --list-servers). Poslední možnost je nejběžnější pro (od)nastavování důvěryhodnosti
              serveru. Viz --trust-servers níže.

              Pokud je server specifikován pomocí hostname nebo IP adresy, pak je volitelně možné
              určit  i  číslo portu. To je vhodné pro přístup k serverům, které nejsou na lokální
              síti, nebo pro specifikování konkrétního serveru.

              IP adresou může být jak IPv4, tak IPv6.

              Pokud existuje více než jedno rozhraní s danou  link-local  IPv6  adresou,  pak  je
              možné  zvolit  konkrétní  rozhraní  připojením znaku "%" a názvu rozhraní k adrese,
              například: "fe80::5eff:35ff:fe07:55ca%eth0".

              Pro určení čísla portu IPv6 adresy je nutné uzavřít adresu do hranatých  závorek  ,
              aby     došlo     k     oddělení     adresy     od    čísla    portu.    Například:
              "[fe80::5eff:35ff:fe07:55ca]:5000" nebo "[fe80::5eff:35ff:fe07:55ca%eth0]:5000".

              Pokud --use-server nebylo specifikováno, -pN  nebylo  specifikováno  s  N  <  5,  a
              uživatel  není  root, není člen skupiny stapdev, ale je členem skupiny stapusr, pak
              stap automaticky přidá --use-server k již specifikovaným volbám.

       --use-server-on-error[=yes|=no]
              Požádá stap, aby zkusil kompilaci znovu  s  použitím  kompilačního  serveru,  pokud
              lokální  kompilace  selže.  Pokud  tato volba není specifikována, pak se za výchozí
              považuje --use-server-on-error=no

              --use-server-on-error je ekvivalentem pro --use-server-on-error=yes.

              Kompilace může být přerušena pro určitý typ chyby, jako  například  nedostatek  dat
              nebo  zdrojů.  K tomu může dojít i během rekompilace. Pro rekompilaci budou servery
              voleny automaticky tak, jako by byla použita volba --use-server bez parametrů.

       --list-servers[=SERVERS]
              Zobrazí stav požadovaných SERVERS, kde SERVERS je čárkou oddělený  seznam  atributů
              popisujících  servery.  Sjednocení  atributů slouží k vygenerování seznamu serverů.
              Dostupné atributy jsou:

              all    specifikuje  všechny  známé  servery  (důvěryhodné   servery   "SSL   peer",
                     důvěryhodné servery "module signer", servery ve stavu "online").

              specified
                     určuje servery specifikované pomocí --use-server.

              online vybere ze seznamu jen ty servery, které jsou aktuálně ve stavu "online".

              trusted
                     vybere ze seznamu jen důvěryhodné servery "SSL peer".

              signer vybere ze seznamu jen servery "module signer", viz --privilege.

              compatible
                     vybere jen kompatibilní servery ve smyslu kernel release a architektury.

              Pokud není dán žádný argument, pak výchozí volbou je specified. Pokud žádné servery
              nebyly specifikovány pomocí --use-server, pak budou  vypsány  výchozí  servery  pro
              --use-server.

              Poznamenejme,  že  --list-servers  používá  avahi-daemon  k detekci online serverů.
              Pokud tato služba není dostupná, pak --list-servers nebude detekovat  žádné  online
              servery.  Aby --list-servers detekoval servery poslouchající na IPv6 adresách, musí
              konfigurační soubor avahi démona, /etc/avahi/avahi-daemon.conf  ,  obsahovat  "use-
              ipv6=yes". Po případné úpravě konfiguračního souboru je třeba službu restartovat.

       --trust-servers[=TRUST_SPEC]
              Nastavit  nebo odvolat natavení důvěryhodnosti kompilačního serveru specifikovaného
              pomocí --use-server podle TRUST_SPEC, kde TRUST_SPEC je čárkou oddělený seznam typů
              důvěryhodnosti. Podporované typy jsou:

              ssl    důvěřovat specifikovaným serverům jako "SSL peer".

              signer důvěřovat  specifikovaným  serverům  jako "module signer" (viz --privilege).
                     Jen root může nastavit signer.

              all-users
                     důvěřovat specifikovaným serverům jako "SSL peer" pro všechny  uživatele  na
                     localhostu.  Výchozí  chování  je  nastavit  tento  typ  důvěřování  jen pro
                     aktuálního uživatele. Důvěra  typu  "module  signer"  se  vždy  vztahuje  na
                     všechny uživatele. Jen root může nastavit all-users.

              revoke ruší určenou relaci důvěry. Výchozí chování je zapnutí relace důvěry.

              no-prompt
                     nežádat  uživatele  o  potvrzení  před  provedením  akce. Výchozí chování je
                     požádat o potvrzení před provedením akce.

              Pokud žádný argument není nastaven, použije se výchozí hodnota  ssl.  Pokud  pomocí
              --use-server, nebyly určené žádné servery, žádná relace důvěry nebude nastavena ani
              zrušena.

              Dokud se nespecifikuje no-prompt, uživatel  bude  požádán  o  potvrzení  požadované
              akce.

       --dump-probe-types
              Vypíše   všechny   podporované   typy   sond  a  skončí.  Pokud  je  též  nastaveno
              --privilege=stapusr , pak tento seznam bude omezen tak, aby vidět byly pouze sondy,
              které má daný uživatel právo použít.

       --dump-probe-aliases
              Vypíše všechny přezdívky nalezené v tapset skriptech a skončí.

       --dump-functions
              Vypíše  všechny  veřejné  funkce  nalezené v tapset skriptech a skončí. Také vypíše
              jejich parametry a typy. Návratový typ "unknown"  značí,  že  daná  funkce  nevrací
              hodnotu.  Poznamenejme, že ne všechny návratové typy / typy parametrů je vždy možné
              při  syntaktické  analýze  stanovit.  Nestanovené  typy  budou  též  označeny  jako
              "unknown".  Funkce  --dump-functions  je  náročná  na  paměť a proto nemusí správně
              fungovat s --use-server pokud  na  cílovém  systému  narazí  na  rlimit  pro  paměť
              procesu,     například     prostřednictvím     konfiguračního     souboru    ~stap-
              server/.systemtap/rc, viz stap-server(8).

       --remote URL
              Provede skript na vzdáleném stroji. Tuto volbu  je  možné  opakovat  pro  provedení
              skriptu  na  více  strojích. Procesní fáze 1-4 se provedou lokálně, jak je běžné, a
              pak během fáze 5, se modul zkopíruje na specifikované stroje  a  na  nich  provede.
              Přijatelné URL jsou:

              [USER@]HOSTNAME, ssh://[USER@]HOSTNAME
                     Tento  režim  využívá  SSH,  volitelně s využitím specifického uživatelského
                     jména username. Pokud je použit uživatelský  ssh_config,  je  třeba  do  něj
                     přidat SendEnv LANG pro zachování nastavení lokalizace.

              libvirt://DOMAIN, libvirt://DOMAIN/LIBVIRT_URI
                     Tento  režim  využívá  ke  spuštění  skriptu  stapvirt  v doméně obsluhované
                     libvirt démonem. Volitelně je možno specifikovat LIBVIRT_URI  pro  připojení
                     ke  specifickému  driveru  nebo vzdálenému stroji. Například pro připojení k
                     místnímu privilegovanému QEMU driveru použijte:

                     --remote libvirt://MyDomain/qemu:///system

                     Viz  <http://libvirt.org/uri.html>  pro  podrobnosti  ohledně  podporovaných
                     formátů URI. Viz též stapvirt(1).

              unix:PATH
                     V  tomto  režimu  dojde  k  připojení  přes  UNIX soket. Toho lze využít pro
                     připojení přes QEMU virtio-serial port pro spuštění skriptu uvnitř  běžícího
                     virtuálního stroje.

              direct://
                     Loopback režim pro spouštění na localhostu.

       --remote-prefix
              Oprefixuje  každou řádku výstupu "N: ", kde N je index vzdáleného stroje ze kterého
              daný výstup pochází.

       --download-ladicíinfo[=OPTION]
              Podle OPTION zapne, vypne, nebo nastaví timeout pro funkci automatického  stahování
              balíčků  s  ladicími  informacemi, kterou nabízí ABRT. Přípustné hodnoty pro OPTION
              jsou:

              yes    povolí   automatické   stahování   bez   časového   omezení.   Totéž    jako
                     --download-debuginfo bez parametru.

              no     explicitně    vypne    automatické    stahování    Totéž    jako   nepoužití
                     --download-debuginfo vůbec.

              ask    ukáže výstup ABRTu a dotáže se uživatele, zda se má pokračovat v  downloadu.
                     Žádný timeout nebude nastaven.

              <timeout>
                     specifikuje  timeout  jako  pozitivní celé číslo vyjadřující maximální počet
                     sekund pro download.

       --rlimit-as=NUM
              Určí maximální velikost virtuální paměti procesu v  bajtech.  Bez  specifikace  NUM
              nebude žádný limit nastaven.

       --rlimit-cpu=NUM
              Určí limit pro čas CPU v sekundách. Bez specifikace NUM není žádný limit nastaven.

       --rlimit-nproc=NUM
              Určí  maximální  počet  procesů  které může systemtap vytvořit. Bez specifikace NUM
              není žádný limit nastaven.

       --rlimit-stack=NUM
              Nastaví maximální velikost zásobníku v bajtech.  Bez  specifikace  NUM  není  žádný
              limit nastaven.

       --rlimit-fsize=NUM
              Nastaví  maximální  velikost  souboru,  který  je  možno  vytvořit,  v bajtech. Bez
              specifikace NUM není žádný limit nastaven.

       --sysroot=DIR
              Nastaví "sysroot" adresář, kde budou umístěny cílové  soubory  (programy,  knihovny
              atd.)  Po  nastavení  -r  RELEASE  bude v adresáři "sysroot" hledán "build" adresář
              jádra, ovšem po nastavení -r /DIR nebude "sysroot" prohledáván na  "build"  adresář
              jádra.

       --sysenv=VAR=VALUE
              Nastaví  alternativní hodnotu proměnné prostředí pokud se tato hodnota na vzdáleném
              systému liší. Předpokládá se, že proměnné  vyjadřující  cesty  budou  uvedeny  jako
              relativní cesty vzhledem k --sysroot (pokud je nastaven).

       --suppress-time-limits
              Potlačí -DSTP_OVERLOAD*, -DMAXACTION a -DMAXTRYLOCK. Vyžaduje guru režim (-g).

       --runtime=MODE
              Nastaví  runtime  režim pro procesní fázi 5. Validní hodnoty jsou kernel (výchozí),
              dyninst a bpf. Viz sekce ALTERNATIVNÍ RUNTIME.

       --dyninst
              Zkratka pro --runtime=dyninst.

       --save-uprobes
              Na strojích, kde si SystemTap musí sestavit svůj  vlastní  modul  "uprobes"  (jádra
              před  3.5),  tato  volba  instruuje SystemTap, aby po sestavení tento pomocný modul
              zachoval v aktuálním adresáři.

       --target-namespaces=PID
              Nastavuje cílový "namespace" (jmenný prostor procesů)  na  "namespace"  do  kterého
              patří  PID.  Volba  souvisí  s  "namespace-aware"  tapset  funkcemi.  Pokud  cílový
              "namespace" není specifikován, použije se "namespace" v kterém běží stap.

       --monitor=INTERVAL
              Umožňuje zobrazovat informace o stavu modulu (čas běhu, jméno modulu, id uživatele,
              který  modul  aktivoval,  informace o paměti, globální proměnné, seznam sond včetně
              jejich statistik). Je možno nastavit  volitelný  parametr  INTERVAL,  který  určuje
              obnovovací  frekvenci  stavového  okna  v  sekundách.  Činnost  modulu  lze ovládat
              následujícími klávesami:

              r      přenastaví všechny globální proměnné na jejich výchozí hodnoty nebo na nulu,
                     pokud výchozí hodnota nebyla určena.

              s      cyklicky mění hodnoty daného atributu za účelem změny třídění seznamu sond.

              t      umožňuje aktivovat/deaktivovat sondu indexem.

              navigační-klávesy
                     Klávesami  j/k/Up/Down lze posouvat seznam sond. Klávesami d/u/PgDn/PgUp lze
                     rolovat v statistice modulu.

ARGUMENTY

       Všechny další argumenty z příkazové řádky se předají kompilátoru ke zpracování. Viz níže.

SKRIPTOVACÍ JAZYK

       Skriptovací jazyk systemtapu připomíná awk a C. Existují  v  něm  dva  hlavní  konstrukty:
       sondy  a  funkce. V jejich rámci se používají příkazy a výrazy se syntaxí podobnou syntaxi
       jazyka C.

   OBECNÁ SYNTAXE
       Bílé místo se ignoruje. Podporovány jsou komentáře tří typů:
              # ... shell styl, do konce řádku, mimo $# a @#
              // ... C++ styl, do konce řádku
              /* ... C styl ... */
       Literály jsou buďto řetězce uzavřené v uvozovkách (dovolují obvyklé C escape  sekvence  se
       zpětnými  lomítky,  které  lze  řetězit  podobně  jako  v  C), nebo celá čísla (dekadická,
       hexadecimální, nebo oktalová, zapsaná stejně jako v C). Maximální délka řetězce je rozumně
       omezená  na  několik  set  bajtů.  Celá čísla jsou 64-bitová se znaménkem. Parser formálně
       přijímá i kladná čísla nad 2**63,  pro  které  pak  používá  modulo  aritmetiku  z  důvodu
       přetečení (wrap around).

       Na  konci  příkazové  řádky  lze  skriptům předat parametry. V rámci skriptu k nim pak lze
       přistupovat prostřednictvím $1 ... $<NN> pokud jde literály neuzavřené do  uvozovek,  nebo
       @1  ...  @<NN>  pokud  jde  o  řetězcové literály uzavřené do uvozovek. Počet argumentů je
       přístupný prostřednictvím $# (jakožto číslo neuzavřené do uvozovek)  nebo  prostřednictvím
       @#  (jakožto  číslo  do  uvozovek  uzavřené).  Tyto  symboly lze použit na místě libovolné
       lexikální jednotky skriptu, a k jejich vyhodnocení dojde již  v  počáteční  fázi  překladu
       (preprocessing).

   FÁZE PŘEDZPRACOVÁNÍ (PREPROCESSING)
       Součástí  lexikální  analýzy  je jednoduchá fáze předzpracování. V ní lze (ne)vyhodnocovat
       části kódu na základě podmínky. Příslušná syntaxe se obecně podobá  ternárnímu  operátoru:
       podmínka ? výraz1 : výraz2

              %( PODMÍNKA %? VÝRAZ-1 %)
              %( PODMÍNKA %? VÝRAZ-1 %: VÝRAZ-2 %)

       PODMÍNKA  je  buďto  výraz,  jehož  formát je určen prvním klíčovým slovem, nebo porovnání
       řetězcových či numerických literálů, nebo výraz složený z  takových  podmínek  s  využitím
       operátorů || a &&. Nicméně, závorky zde zatím nejsou podporovány, takže je důležité mít na
       zřeteli, že && má při vyhodnocení přednost před ||.

       Pokud první částí podmínky je identifikátor kernel_vr nebo kernel_v odkazující se k  verzi
       jádra  s příponou ("2.6.13-1.322FC3smp"), nebo bez přípony ("2.6.13"), pak následovat musí
       jeden z operátorů porovnání: <, <=, ==, !=, >, a >=, a třetí částí podmínky  je  řetězcový
       literál vyjadřující verzi jádra v RPM-stylu.

       Podmínka  se  považuje  za  splněnou,  pokud verze běžícího jádra (volitelně předefinovaná
       volbou -r ) se srovnává se zadanou hodnotou. Srovnání provádí glibc funkce strverscmp().

       Pokud operátorem je jednoduchá rovnost (==), nebo nerovnost (!=), a pravý operand obsahuje
       zástupné  symboly  (*  nebo  ? nebo [), , pak celý výraz bude interpretován jako "wildcard
       (mis)match" a bude vyhodnocen glibc funkcí fnmatch().

       Pokud první částí podmínky je arch odkazující se  k  architektuře  procesoru  (pojmenované
       podle  ARCH/SUBARCH v terminologii jádra), pak druhou částí podmínky je jeden z operátorů:
       == nebo !=, a třetí částí podmínky je požadovaný řetězcový literál, který  může  obsahovat
       zástupné symboly ("wildcard (mis)match").

       Podobně,  pokud  první  složkou  podmínky  je identifikátor jako CONFIG_* odkazující se ke
       konfigurační volbě jádra, pak druhou částí podmínky je == nebo !=, a třetí částí  podmínky
       je  řetězcový  literál  odpovídající  volby  (obvykle  "y",  nebo "m"). Neexistující, nebo
       nenastavené konfigurační volby v tomto kontextu odpovídají prázdnému řetězci.  Vyhodnocení
       opět probíhá jako "wildcard (mis)match" s využitím fnmatch().

       Pokud  první  částí je identifikátor systemtap_v, pak se test odkazuje k verzi systemtapu,
       kterou lze volitelně  pro  staré  skripty  nastavit  prostřednictvím  volby  --compatible.
       Operátor  porovnání  je  jako u kernel_v , a pravým operandem je řetězec vyjadřující verzi
       jádra. Viz též sekce ZASTARÁVÁNÍ níže.

       Pokud první částí podmínky je systemtap_privilege, pak se test odkazuje k úrovni oprávnění
       se kterou je systemtap skript překládán. V tomto případě je podmínkou jeden z operátorů ==
       nebo !=, a třetí částí podmínky je jeden z řetězcových literálů "stapusr", "stapsys", nebo
       "stapdev".

       Pokud  první částí podmínky je identifikátor guru_mode, pak test ověřuje, zda je systemtap
       skript překládán v "guru" režimu (-g). Operátorem pro tento případ může být == nebo !=,  a
       třetí částí podmínky je číslo. Buďto 1, nebo 0.

       Pokud  prvním  indetifikátorem je runtime, testuje se runtime režim (--runtime). Viz sekce
       ALTERNATIVNÍ RUNTIME níže pro  informaci  o  dostupných  runtime  backendech.  Porovnávací
       operátor  v  tomto  případě  je  ==  nebo  !=, a třetí částí podmínky je řetězcový literál
       odpovídající runtime. Porovnání je typu "wildcard (mis)match" s využitím fnmatch()

       Poslední možností je  situace,  kdy  PODMÍNKA  srovnává  prosté  číselné,  nebo  řetězcové
       literály.

       VÝRAZ-1  a  VÝRAZ-2 představují výskyt nuly nebo více obecných lexikálních jednotek (které
       mohou obsahovat další vložené podmínky preprocesoru),  a  jsou  preprocesorem  předány  na
       vstup  parseru  v  závislosti  na  vyhodnocení uvedené podmínky. Například následující kód
       vyvolá kompilační chybu v případě že verze běžícího jádra na cílovém systému  je  novější,
       než 2.6.5:

              %( kernel_v <= "2.6.5" %? **ERROR** %) # "invalid token sequence"

       Naproti tomu následující kód umožní elegantně se vyrovnat s různými verzemi jádra:

              probe kernel.function (
                %( kernel_v <= "2.6.12" %? "__mm_do_fault" %:
                   %( kernel_vr == "2.6.13*smp" %? "do_page_fault" %:
                      UNSUPPORTED %) %)
              ) { /* ... */ }

              %( arch == "ia64" %?
                 probe syscall.vliw = kernel.function("vliw_widget") {}
              %)

   MAKRA PREPROCESORU
       Preprocesor  přijímá  jednoduchá  makra  a vyhodnocuje je v rámci samostatné procesní fáze
       před vyhodnocením podmínek.

       Makra se definují následující konstrukcí:

              @define NAME %( BODY %)
              @define NAME(PARAM_1, PARAM_2, ...) %( BODY %)

       Makra (a také parametry uvnitř těla maker) jsou přístupná přidáním prefixu "@" před jejich
       jméno"

              @define foo %( x %)
              @define add(a,b) %( ((@a)+(@b)) %)

                 @foo = @add(2,2)

       K  expanzi  maker  v  současnosti  dochází  v samostatné preprocesní fázi před zpracováním
       podmínek. Proto dojde k vyhodnocení  všech  maker  v  rámci  kondicionálu  bez  ohledu  na
       konkrétní podmínku. To může vést k nezamýšleným chybám:

              // Následující kód způsobí chybu:
              %( CONFIG_UPROBE == "y" %?
                  @define foo %( process.syscall %)
              %:
                  @define foo %( **ERROR** %)
              %)

              // Následující kód bude fungovat správně:
              @define foo %(
                %( CONFIG_UPROBE == "y" %? process.syscall %: **ERROR** %)
              %)

       První příklad je chybný, protože vyvolá duplicitní definici makra "foo".

       Za  normálních  okolností  je  definice platná lokálně - pouze v souboru kde se vyskytuje.
       Makro definované v tapset skriptu tedy  není  veřejně  použitelné  v  rámci  uživatelského
       skriptu.  Makra,  která  mají  být  veřejně dostupná, lze sdružovat do knihoven s příponou
       ".stpm" nacházející se v "tapset  search  path".  Tyto  soubory  mohou  obsahovat  @define
       konstrukty,  které  budou  dostupné  nejen  ve  všech  tapsetech,  ale  i  v uživatelských
       skriptech. Volitelně  mohou  být  definice  maker  v  rámci  ".stpm"  souborů  zabaleny  v
       kondicionálech preprocesoru.

   KONSTANTY
       V  rámci  tapset  skriptů, nebo guru skriptů je možno přistupovat ke konstantním symbolům,
       jako jsou například makra jazyka C, prostřednictvím vestavěného operátoru @const().  Pokud
       je  potřeba  přidat  příslušný  #include  dodatečného hlavičkového souboru, lze tak učinit
       prostřednictvím vloženého kódu jazyka C.

              @const("STP_SKIP_BADVARS")

   PROMĚNNÉ
       Identifikátory pro proměnné a funkce jsou alfanumerické sekvence, které mohou obsahovat  _
       a  $.  Nesmí  začínat  číslicí  (stejně jako v C). Proměnné jsou lokální vzhledem ke svému
       bloku (funkce nebo sondy) a jejich životnost je spojena s tímto blokem.

       Skalární proměnné jsou implicitně řetězcového, nebo celočíselného typu.  Asociativní  pole
       mohou  také  obsahovat  řetězcové  nebo  celočíselné hodnoty a jako klíč jim slouží n-tice
       řetězců nebo celých čísel. Zde je několik příkladů:

              var1 = 5
              var2 = "bar"
              array1 [pid()] = "name"     # jednoduchý číselný klíč pole
              array2 ["foo",4,i++] += 5   # n-tice jako klíč pole
              if (["hello",5,4] in array2) println ("yes")  # test na členství

       Překladač provádí typové odvození (type inference) na všech identifikátorech včetně indexů
       polí a parametrů funkcí. Nekonzistentní zacházení s typy způsobí chybu překladu.

       Proměnné  lze  definovat jako globální, takže mohou být sdíleny mezi sondami a funkcemi, a
       žijí stejně dlouho jako celé systemtap  sezení.  Pro  globální  proměnné  existuje  jediný
       jmenný  prostor. Přístup ke globálním proměnným je chráněn zámky, viz BEZPEČNOST A OCHRANA
       SOUKROMÍ. Globální proměnnou lze deklarovat kdekoli ve vnější úrovni zdrojového kódu, tedy
       mimo  bloky  sond  a  funkcí.  Globální proměnné, kterým byla přiřazena hodnota, ale nikdy
       nebyla čtena, budou automaticky zobrazeny na konci systemtap sezení. Překladač  se  pokusí
       odvodit  datový  typ  z  hodnot  a  případně,  pokud  jde o pole, i z klíčů. Volitelně lze
       globální proměnnou inicializovat řetězcovým, nebo číselným literálem.  Zde  jsou  příklady
       deklarace globálních proměnných:

              global var1, var2, var3=4

       Globální  proměnné  lze  také  použít  jako parametry systemtap modulu. Toho lze dosáhnout
       buďto použitím přepínače stap -G, nebo modul připravit předem pomocí stap -p4 a  parametry
       mu předat později při jeho zavádění na příkazové řádce programu staprun. Viz staprun(8).

       Rozsah platnosti globální proměnné lze omezit na tapset soubor, nebo na uživatelský skript
       prostřednictvím klíčového slova  "private".  V  tom  případě  je  klíčové  slovo  "global"
       volitelné. Následující deklarace označuje var1 a var2 jako privátní globální proměnné:

              private global var1=2
              private var2

       Pole mají omezenou velikost parametrem MAXMAPENTRIES. Viz BEZPEČNOST A OCHRANA SOUKROMÍ

       Volitelně  lze  polím  (která  jsou vždy globální) nastavit maximální velikost v hranatých
       závorkách, čímž se předefinuje MAXMAPENTRIES pro dané pole. Poznamenejme, že  velikost  se
       vztahuje jen k počtu prvků, nikoliv k celkové velikosti pole v paměti. Příklad:

              global tiny_array[10], normal_array, big_array[50000]

       Polím  lze  nastavit příznak "%". To způsobí, že pokud do pole přidáme více prvků, než pro
       kolik je dimenzováno, začnou staré prvky mizet (LIFO). To platí jak pro  asociativní,  tak
       pro statistická pole, viz níže. Příklad:

              global wrapped_array1%[10], wrapped_array2%

       Mnohé  sondy poskytují kontextové proměnné, což jsou hodnoty získané za běhu z jádra, nebo
       zkoumané uživatelské aplikace. Jejich identifikátory začínají znakem $.  Sekce  KONTEXTOVÉ
       PROMĚNNÉ v manuálové stránce stapprobes(3stap) obsahuje jejich seznamy pro jednotlivé typy
       sond.  Tyto  kontextové  proměnné  se  stanou  normálními  řetězcovými  nebo   numerickými
       proměnnými   použitelnými   ve  skriptu,  jakmile  provedeme  příslušné  přiřazení  (např.
       foo=$foo). Podívejte se níže na sekci PŘETYPOVÁNÍ, kde je popsáno  jak  takovou  proměnnou
       přetypovat zpět na ukazatel je-li to třeba.

   PŘÍKAZY
       Příkazy  umožňují  procedurální  řízení  běhu skriptu. Mohou se vyskytovat uvnitř funkcí a
       obslužných rutin sond. Celkový počet příkazů, které je v reakci na nějakou  událost  možno
       spustit,  je  omezen  na  hodnotu  definovanou makry MAXACTION_* ve vygenerovaném C-kódu a
       pohybuje se kolem 1000.

       EXP    Vyhodnotit řetězcový, nebo číselný výraz a zahodit hodnotu.

       { STMT1 STMT2 ... }
              Vykonat každý příkaz v sekvenci v tomto bloku. Poznamenejme, že oddělovače a  znaky
              pro ukončení příkazu nejsou mezi jednotlivými příkazy nezbytné.

       ;      Prázdný  příkaz,  nedělat nic. Je užitečný jako volitelný oddělovač mezi příkazy ke
              zlepšení  detekce  syntaktických  chyb  a  k  upřesnění   některých   syntaktických
              nejednoznačností gramatiky.

       if (EXP) STMT1 [ else STMT2 ]
              Porovnat  číselný výraz EXP s nulou. Pak vykonat příkaz STMT1 (EXP není nula), nebo
              příkaz STMT2 (EXP je nula).

       while (EXP) STMT
              Dokud má číselný výraz EXP nenulovou hodnotu, spouštěj STMT.

       for (EXP1; EXP2; EXP3) STMT
              Vykoná EXP1 jako inicializaci. Dokud EXP2 má nenulovou hodnotu, bude vykonávat STMT
              a iterační výraz EXP3.

       foreach (VAR in ARRAY [ limit EXP ]) STMT
              Cyklení  přes  každý  prvek  globálního  pole  ARRAY  s přiřazením aktuálního prvku
              proměnné VAR. Pole není v rámci STMT dovoleno měnit. Přidáním operátoru + nebo - za
              identifikátor VAR nebo ARRAY, se zajistí iterování přes setříděné pole jedním, nebo
              druhým  směrem.  Pokud  pole  obsahuje   statistické   agregátory,   pak   přidáním
              požadovaného  operátoru  @operator  mezi  ARRAY  a  symbol  + nebo - určíme třídicí
              agregační funkci. Viz příklad  níže  v  sekci  STATISTIKA.  Výchozí  je  @count.  S
              využitím  volitelného  klíčového  slova limit lze maximální počet iterací omezit na
              EXP. Poznamenejme, že EXP se vyhodnocuje na začátku smyčky.

       foreach ([VAR1, VAR2, ...] in ARRAY [ limit EXP ]) STMT
              Podobně jako výše, ovšem v tomto případě je  klíčem  pole  n-tice  hodnot.  Třídicí
              příponu lze použít maximálně na jednom z prvků n-tice.

       foreach ([VAR1, VAR2, ...] in ARRAY [INDEX1, INDEX2, ...] [ limit EXP ]) STMT
              Podobně  jako výše, ovšem iterovat se bude pouze přes prvky, kde klíč vyhovuje dané
              hodnotě. Pro určení indexu lze použít znak *, se  kterým  bude  zacházeno  jako  se
              zástupným symbolem.

       foreach (VAR0 = VAR in ARRAY [ limit EXP ]) STMT
              Tato varianta foreach uchová aktuální hodnotu při každé iteraci ve VAR0, takže bude
              odpovídat ARRAY[VAR]. Tohle analogicky funguje s n-ticí klíčů. Třídicí  přípony  na
              VAR0 mají stejný význam jako na ARRAY.

       foreach (VAR0 = VAR in ARRAY [INDEX1, INDEX2, ...] [ limit EXP ]) STMT
              Podobné  jako  výše,  ovšem  iteruje  se pouze přes prvky, kde klíče vyhovují daným
              hodnotám. Pro určení indexu lze použít znak * se  kterým  bude  zacházeno  jako  se
              zástupným symbolem.

       break, continue
              Ukončit,  nebo  znovu iterovat vnitřní smyčku. Aplikovatelné na while nebo for nebo
              foreach.

       return EXP
              Vrátit hodnotu EXP z funkce.  Příkaz  return  není  ve  funkci  povinný.  Pokud  se
              vynechá, bude funkce mít speciální návratový datový typ "unknown".

       next   Ihned  ukončí  obslužnou  rutinu  sondy. To je obzvlášť užitečné u přezdívek, které
              používají filtrovací podmínky.

       try { STMT1 } catch { STMT2 }
              Vykonej příkazy v prvním bloku STMT1. Pokud při tom  dojde  k  chybě  běhu,  ukonči
              STMT1  a  začni  provádět  STMT2.  Případné  chyby  v  STMT2 se budou propagovat do
              vnějšího catch bloku, pokud tam takový je.

       try { STMT1 } catch(VAR) { STMT2 }
              Podobně jako v předchozím případě, ale navíc se chybová  hláška,  jakožto  řetězec,
              uchová v proměnné VAR.

       delete ARRAY[INDEX1, INDEX2, ...]
              Odstraní  z pole prvky určené n-ticí klíčů. Pokud n-tice klíčů obsahuje symbol * na
              místě indexu, bude s * zacházeno jako jako se zástupným symbolem.

              Není chybou pokusit se smazat prvek, který neexistuje.

       delete ARRAY
              Smazat všechny prvky pole ARRAY.

       delete SCALAR
              Maže hodnotu SCALAR. Celočíselné  proměnné  budou  vynulovány,  řetězcové  proměnné
              nastaveny  na  "",  a  statistické  proměnné budou nastaveny do výchozího prázdného
              stavu.

   VÝRAZY
       SystemTap podporuje množství operátorů, které mají  syntaxi  a  sémantiku  velmi  podobnou
       jejich  C a awk protějškům. Aritmetické operace se provádějí v souladu s pravidly jazyka C
       pro celá čísla se znaménkem. Dělení nulou nebo přetečení rozsahu  se  detekuje  a  způsobí
       chybu.

       binární numerické operátory
              * / % + - >> << & ^ | && ||

       binární operátory nad řetězci
              . (spojení řetězců)

       číselné přiřazovací operátory
              = *= /= %= += -= >>= <<= &= ^= |=

       řetězcové přiřazovací operátory
              = .=

       unární číselné operátory
              + - ! ~ ++ --

       operátory pro srovnávání čísel, řetězců a práci s regulárními výrazy
              < > <= >= == != =~ !~

       ternární operátor
              podmínka ? exp1 : exp2

       seskupovací operátor
              ( exp )

       volání funkce
              fn ([ arg1, arg2, ... ])

       operátor testující členství v poli
              exp in array
              [exp1, exp2, ...] in array
              [*, *, ... ]in array

   REGULÁRNÍ VÝRAZY
       Skriptovací  jazyk  systemtapu  podporuje  práci  s  regulárními  výrazy. Základní operace
       testující (ne)shodu řetězce s regulárním výrazem:

              exp =~ regex
              exp !~ regex

       První operand musí být výraz vyhodnotitelný na řetězec; druhý operand musí  být  řetězcový
       literál obsahující platný regulární výraz.

       Syntaxe   regulárních  výrazů  podporuje  většinu  rozšířených  regulárních  výrazů  POSIX
       standardu. Výjimkou je znovupoužití částí regulárního výrazu ("\1").

       Po úspěšném nalezení  je  text  vyhovující  regulárnímu  výrazu  dostupný  prostřednictvím
       tapsetových funkcí matched() a ngroups() následovně:

              if ("an example string" =~ "str(ing)") {
                matched(0) // -> vrací "string", t.j. celý odpovídající řetězec
                matched(1) // -> vrací "ing", t.j. první odpovídající podřetězec
                ngroups()  // -> vrací 2, t.j. počet odpovídajících skupin řetězců
              }

   SONDY
       Hlavním  syntaktickým  konstruktem skriptovacího jazyka jsou sondy (probes). Sondy spojují
       abstraktní události s bloky příkazů a  vytvářejí  tak  obslužné  rutiny  událostí.  Obecná
       syntaxe je následující:

              probe PROBEPOINT [, PROBEPOINT] { [STMT ...] }
              probe PROBEPOINT [, PROBEPOINT] if (CONDITION) { [STMT ...] }

       Události  jsou  určeny  syntaxí  nazývanou sondážní body (probe points). Existuje množství
       variant sondážních bodů. Některé jsou definovány překladačem a mnohé další jsou definovány
       v  tapset  skriptech  jako  přezdívky.  Sondážní  body  mohou využívat zástupné znaky, být
       seskupovány, může být určováno jejich pořadí, či mohou  být  deklarovány  jako  volitelné.
       Více podrobností o syntaxi a sémantice sondážních bodů viz

       stapprobes(3stap).

       Obslužná  rutina  sondy  se interpretuje relativně ke kontextu dané události. Pro události
       související s kernel kódem může tento kontext obsahovat proměnné definované  ve  zdrojovém
       kódu  jádra.  Takové  "kontextové"  proměnné jsou pak přístupné ve skriptu z prefixem "$".
       Jsou přístupné pouze pokud byly kompilátorem jádra zachovány navzdory optimalizacím. To je
       stejné omezení s jakým se potýká debugger když pracuje s optimalizovaným kódem. Navíc musí
       tyto objekty být v momentě vykonávání obslužné rutiny sondy přítomny přímo v nastránkované
       (in-paged) paměti, protože systemtap nesmí zapříčinit žádné dodatečné stránkování. Některé
       sondy mají velmi málo kontextových proměnných. Viz stapprobes(3stap).

       Proby mohou být doplněny podmínkou pro uzamčení, sestávající z  jednoduchého  booleovského
       výrazu. Sonda je "odemčená" (tedy neaktivní) vyhodnocuje-li se zamykací podmínka na false.
       V tomto stavu některé sondy snižují nebo zcela eliminují  svoji  režii,  tedy  nekonzumují
       systémové prostředky. Jakmile se zamykací podmínka vyhodnotí na true bude sonda brzy znovu
       uzamčena a její obslužná rutina začne brzy být opět volána když nastane příslušná událost.
       Přestože je zamykání rychlé, trvá nenulový čas, a některé události nemusejí být zachyceny.
       V případech kdy toto může představovat problém, je lepší zamykání sond nepoužívat.

       Nové sondážní body lze definovat pomocí  přezdívek  (probe  aliases).  Definice  přezdívky
       vypadá  podobně  jako  definice  sondy samotné, ale namísto aktivování sondy v daném místě
       pouze definují nové jméno - přezdívku pro již existující sondážní bod. Existují  dva  typy
       přezdívek: "prologue" a "epilogue", které jsou definovány pomocí "=" nebo resp. "+=".

       Přezdívka  typu  "prologue" vznikne tak, že se blok příkazů, který následuje definici této
       přezdívky, přidá před sondu ke které se váže jako její prolog. Naproti tomu přezdíka  typu
       "epilogue" vznikne tak, že blok příkazů, který následuje definici této přezdívky, se přidá
       za sondu ke které se váže jako její epilog. Například:

              probe syscall.read = kernel.function("sys_read") {
                fildes = $fd
                if (execname() == "init") next  # přeskočit zbytek sondy
              }

       definuje    nový    sondážní    bod.    syscall.read,    který     se     rozšiřuje     na
       kernel.function("sys_read"),   s   daným   příkazem   jako  prologem,  což  je  výhodné  k
       předdefinování některých proměnných pro danou přezdívku a/nebo pro přeskočení dané sondy v
       závislosti na podmínce. Naproti tomu

              probe syscall.read += kernel.function("sys_read") {
                if (tracethis) println ($fd)
              }

       definuje  nový  sondážní  bod  s  daným  příkazem  jako  epilogem, což může být užitečné k
       provedení činností v závislosti na hodnotách proměnných nastavených uživatelem  přezdívky.
       Poznamenejme,  že  v každém případě jsou příkazy v obslužné rutině přezdívky vykonávány za
       běhu, takže v danou chvíli zejména nedochází k vyhodnocování/substituci maker.

       Přezdívku lze použít stejně jako vestavěnou sondu překladače.

              probe syscall.read {
                printf("reading fd=%d\n", fildes)
                if (fildes > 10) tracethis = 1
              }

   FUNKCE
       Systemtap skripty mohou definovat funkce. Ty mohou  přijímat  libovolný  počet  skalárních
       (celočíselných  nebo  řetězcových)  parametrů,  a  vrací  jednu  skalární funkční hodnotu.
       Příklad funkce:

              function thisfn (arg1, arg2) {
                 return arg1 + arg2
              }

       Povšimněme  si  absence  explicitních  deklarací  typů.  Typy,  jsou  odvozeny  (inferred)
       překladačem.  Nicméně,  pokud  je  to  potřeba,  může definice funkce zahrnovat explicitní
       deklarace návratového typu a/nebo typů argumentů. To je užitečné  zejména  pro  vložené  C
       funkce. V následujícím příkladě je automatické odvození typu nutné jen pro arg2 (řetězec):

              function thatfn:string (arg1:long, arg2) {
                 return sprint(arg1) . arg2
              }

       Funkce  se  mohou  volat navzájem až do určitého limitu zanoření. Tento limit je definován
       makrem MAXNESTING ve vygenerovaném zdrojovém kódu modulu a pohybuje se okolo 10.

       Funkce lze označit za privátní použitím klíčového slova "private".  Tím  se  omezí  jejich
       platnost soubor (tapset nebo uživatelský skript) ve kterém jsou definovány. Příklad:

              private function three:long () { return 3 }

   TISK
       Existuje  několik  funkcí,  se  kterými překladač zachází neobvykle. Poznamenejme, že data
       jsou generována v jaderném modulu a  před  tiskem  musí  být  přenesena  do  uživatelského
       prostoru. Tyto funkce formátují hodnoty pro pohodlný tisk do výstupního proudu systemtapu.
       Varianty funkce

       sprint* vracejí formátovaný řetězec namísto aby ho přímo vypisovaly.

       print, sprint
              Výpis jedné nebo více hodnot libovolného typu spojených dohromady.

       println, sprintln
              vypisují hodnoty stejně jako print a sprint, ale navíc připojují znak nového řádku.

       printd, sprintd
              Přijímají řetězcový oddělovač a dvě nebo více hodnot libovolného typu, a  vytisknou
              je proložené tímto oddělovačem. Oddělovačem musí být řetězcový literál - konstanta.

       printdln, sprintdln
              Vytisknou  hodnoty proložené oddělovačem podobně jako printd a sprintd, ale zároveň
              připojí znak konce řádku.

       printf, sprintf
              přijímají formátovací řetězec s množinou hodnot odpovídajících typů  a  všechny  je
              vytisknou. Formátovacím řetězcem musí být řetězcový literál - konstanta.

       Formátovací řetězec příkazu printf je podobný jako v jazyce C s tím, že zde probíhá typová
       kontrola.

              %b     Vypisuje binární blob dané hodnoty namísto ASCII textu. Specifikátor "width"
                     určuje  počet bajtů k vypsání. Validní specifikace jsou: %b %1b %2b %4b %8b.
                     Výchozí je (%b), t.j. 8 bajtů.

              %c     Znak.

              %d,%i  Celé číslo se znaménkem.

              %m     Bezpečně čte paměť  jádra  na  dané  adrese,  vrací  její  obsah.  Volitelný
                     specifikátor  přesnosti  (ne  šířky  pole)  určuje  počet  bajtů k přečtení.
                     Výchozí hodnota je 1 bajt. %10.4m vytiskne 4 bajty paměti v rámci  10  znaků
                     širokého pole.

              %M     Stejné  jako  %m,  ale  výstup  je hexadecimální. Minimální šířka výstupu je
                     určitelná volitelným specifikátorem  r  -  výchozí  hodnota  je  1  bajt  (2
                     hexadecimální  znaky). %10.4M vytiskne 4 bajty paměti jako 8 hexadecimálních
                     znaků v rámci 10 znaků širokého pole.

              %o     Oktalové číslo bez znaménka.

              %p     Ukazatel bez znaménka.

              %s     Řetězec.

              %u     Desítkové číslo bez znaménka.

              %x     Hexadecimální hodnota bez znaménka, malá písmena.

              %X     Hexadecimální hodnota bez znaménka, velká písmena.

              %%     Vypíše znak %.

       Znak # zapíná alternativní formátování: Oktalovým číslům přidá prefix "0",  hexadecimálním
       "0x", nebo "0X", a netisknutelným znakům v řetězci přidá prefix "escape" sekvence.

       Příklady:

              a = "alice", b = "bob", p = 0x1234abcd, i = 123, j = -1, id[a] = 1234, id[b] = 4567
              print("hello")
                                        Vypíše: hello
              println(b)
                                        Vypíše: bob\n
              println(a . " is " . sprint(16))
                                        Vypíše: alice is 16
              foreach (name in id)  printdln("|", strlen(name), name, id[name])
                                        Vypíše: 5|alice|1234\n3|bob|4567
              printf("%c is %s; %x or %X or %p; %d or %u\n",97,a,p,p,p,j,j)
                                        Vypíše: a is alice; 1234abcd or 1234ABCD or 0x1234abcd; -1 or 18446744073709551615\n
              printf("2 bytes of kernel buffer at address %p: %2m", p, p)
                                        Vypíše: 2 byte of kernel buffer at address 0x1234abcd: <binary data>
              printf("%4b", p)
                                        Vypíše (these values as binary data): 0x1234abcd
              printf("%#o %#x %#X\n", 1, 2, 3)
                                        Vypíše: 01 0x2 0X3
              printf("%#c %#c %#c\n", 0, 9, 42)
                                        Vypíše: \000 \t *

   STATISTIKA
       Často  je  výhodné  sbírat  statistická data způsobem, který netrpí problémy s exkluzivním
       zamykáním globálních proměnných, kde se data udržují. Systemtap  nabízí  řešení  ve  formě
       speciálního operátoru pro uchovávání statistických dat a sady agregačních pseudofunkcí.

       Agregační  operátor  je  <<<,  a připomíná přiřazení, nebo operaci pro zápis do výstupního
       proudu známou z C++. Levý operand je skalární proměnná (nebo /skalární/ prvek pole  -  viz
       příklad  níže),  která  musí  být  deklarována  jako globální. Pravým operandem je číselný
       výraz. Význam je intuitivní:  Přidej dané číslo na hromadu nad kterou bude  později  možno
       provádět  statistické  operace.  Seznam  funkcí pro extrakci statistických údajů je uveden
       níže. Příklad:

              foo <<< 1
              stats[pid()] <<< memsize

       Funkce pro extrakci statistiky jsou neobvyklé. Pro každý výskyt extrakční funkce pracující
       s  daným  identifikátorem  zajistí  překladač  výpočet  požadovaného  statistického údaje.
       Statistický subsystém tedy funguje "na požádání" a výpočet probíhá v reálném čase na všech
       dostupných CPU.

       Zde  je  seznam extrakčních funkcí. Prvním argumentem každé z nich je ta stejná l-hodnota,
       která byla použita pro akumulaci statistiky operátorem <<<.  Extrakční  funkce  @count(v),
       @sum(v),  @min(v),  @max(v),  @avg(v),  @variance(v[,  b])  počítají počet, sumu, minimum,
       maximum, aritmetický průměr, a střední kvadratickou odchylku  přes  všechny  nashromážděné
       hodnoty.  Funkčními  hodnotami  jsou celá čísla. Pole obsahující agregační data lze třídit
       a/nebo přes ně iterovat. Viz cyklus foreach výše.

       Střední kvadratická odchylka se vyčísluje s použitím Welfordova  algoritmu.  Výpočty  jsou
       prováděny  v  celočíselné  aritmetice,  proto  mohou  trpět nízkou přesností. Pro zlepšení
       přesnosti lze využít volitelný parametr b, tzv. bitový posun, s hodnotami  od  0  (výchozí
       hodnota)  do 62. Pro danou statistickou veličinu, resp. jí odpovídající globální proměnnou
       ve skriptu, lze použít pouze jednu jedinou hodnotu bitového posunu. Vyšší hodnoty bitového
       posunu zvyšují přesnost, ale zároveň zvyšují riziko přetečení.

              $ stap -e \
              > 'global x probe oneshot { for(i=1;i<=5;i++) x<<<i println(@variance(x)) }'
              12
              $ stap -e \
              > 'global x probe oneshot { for(i=1;i<=5;i++) x<<<i println(@variance(x,1)) }'
              2
              $ python3 -c 'import statistics; print(statistics.variance([1, 2, 3, 4, 5]))'
              2.5
              $

       K  přetečení  může  dojít zejména při interním násobení velkých čísel. Pokud k tomu dojde,
       může střední kvadratická odchylka vycházet záporná, což je  normálně  nepřípustné.  Zvažte
       normalizování  vašich  dat. Přičtení, či odečtení konstanty ke všem hodnotám statistického
       vzorku nemění hodnotu střední kvadratické odchylky. Podělení  všech  hodnot  statistického
       vzorku konstantou způsobí zmenšení střední kvadratické odchylky o čtverec dané konstanty.

       Dostupné  jsou  též histogramy. Například @hist_linear(v,start,stop,interval) reprezentuje
       lineární histogram od "start" do "stop"  s  inkrementem  "interval".  Inkrement  musí  být
       kladný.  Podobně  @hist_log(v)  představuje  binárně logaritmický histogram. Histogram lze
       vytisknout některou z rodiny print funkcí. Výsledkem je ASCII-art. Příklad:

              probe timer.profile {
                x[1] <<< pid()
                x[2] <<< uid()
                y <<< tid()
              }
              global x // pole
              global y // skalár
              probe end {
                foreach ([i] in x @count+) {
                   printf ("x[%d]: avg %d = sum %d / count %d\n",
                           i, @avg(x[i]), @sum(x[i]), @count(x[i]))
                   println (@hist_log(x[i]))
                }
                println ("y:")
                println (@hist_log(y))
              }

   PŘETYPOVÁNÍ
       Jakmile se ukazatel uloží do celočíselné proměnné v  rámci  systemtap  skriptu,  překladač
       ztrácí informaci o typu, která je potřebná k dereferencování.
        (viz  KONTEXTOVÉ  PROMĚNNÉ  man  stránky  stapprobes(3stap)).  Použitím operátoru @cast()
       sdělujeme kompilátoru, jak  má  interpretovat  takové  číslo  jakožto  typovaný  ukazatel.
       Příklad:

              @cast(p, "type_name"[, "module"])->member

       Takto  bude  p  interpretován jako ukazatel do struktury/unionu type_name a dereferencovat
       member . Lze připojit další ->subfield a dereferencovat tak další úrovně. Poznamenejme, že
       pro     přímé     dereferencování     ukazatele     se     doporučuje     použít    funkcí
       {kernel,user}_{char,int,...}($p). Více v sekci stapfuncs(5).

        POZNÁMKA: stejný operátor -> se používá jak pro přímý odkaz na člena, tak pro dereferenci
       ukazatele.  Systemtap  automaticky  interpretuje  tuto  dvojakost. Volitelná složka module
       informuje překladač, kde má hledat informaci o daném typu. module lze uvést vícekrát  jako
       seznam  s oddělovačem :. Pokud module není explicitně určen, budou pro jeho určení využity
       ladicí informace, nebo bude nastaven na "kernel" pro funkce a všechny ostatní typy sond.

       Překladač může vytvořit svůj vlastní modul s informacemi o typech odvozením z hlavičkových
       souborů  uzavřených  ve  špičatých  závorkách  v  případě,  že  ladicí  informace nejsou k
       dispozici. Hlavičkovým souborům jádra je třeba  přidat  řetězec  "kernel"  jako  předponu.
       Ostatní   hlavičkové  soubory  budou  zpracovány  s  výchozími  volbami  kompilátoru.  Lze
       specifikovat více hlavičkových souborů za sebou pro vyřešení závislostí.

              @cast(tv, "timeval", "<sys/time.h>")->tv_sec
              @cast(task, "task_struct", "kernel<linux/sched.h>")->tgid
              @cast(task, "task_struct",
                    "kernel<linux/sched.h><linux/fs_struct.h>")->fs->umask

       Hodnoty získané  operátorem  @cast  lze  přehledně  vytisknout  (pretty-print)  připojením
       operátoru $ a $$ jak je popsáno v sekci KONTEXTOVÉ PROMĚNNÉ man stránky stapprobes(3stap).

       V  guru  režimu  (-g)  umožňuje  překladač  také  přiřadit  novou hodnotu dereferencovaným
       ukazatelům.

       Přetypování je také užitečné v případě void* členů jejichž  typ  lze  určit  až  za  běhu.
       Příklad:

              probe foo {
                if ($var->type == 1) {
                  value = @cast($var->data, "type1")->bar
                } else {
                  value = @cast($var->data, "type2")->baz
                }
                print(value)
              }

   EMBEDDED C
       V  guru  režimu  přijímá  překladač vložený C kód v uživatelských skriptech. Takový kód je
       uzavřen mezi značkami %{ a %}  a  je  doslovně,  bez  analýzy,  vložen  do  vnější  úrovně
       vygenerovaného  kódu  systemtap modulu. Protože je vložen do vnější úrovně, je možné takto
       definovat #include direktivy a různé pomocné definice použitelné ve zbytku kódu.

       Dalším místem, kde je vložené C povoleno, je  tělo  funkce.  V  tomto  případě  bude  tělo
       systemtap  funkce  doslovně  tvořeno vloženým C kódem uzavřeným mezi značky %{ a %}. Takto
       vložený C kód může vykonávat libovolnou rozumnou a bezpečnou  činnost.  Existuje  množství
       nedokumentovaných  a komplexních omezení ohledně atomicity, souběžnosti, spotřeby zdrojů a
       časových omezení, takže jde o pokročilou techniku.

       Paměťová umístění vyhrazená pro vstupní a výstupní hodnoty jsou zpřístupněna pomocí  maker
       STAP_ARG_*  a  STAP_RETVALUE.  Chyby  lze  signalizovat  pomocí  STAP_ERROR, výstup pomocí
       STAP_PRINTF a návratovou hodnotu lze předat prostřednictvím STAP_RETURN.  Zde  je  několik
       příkladů:

              function integer_ops (val) %{
                STAP_PRINTF("%d\n", STAP_ARG_val);
                STAP_RETVALUE = STAP_ARG_val + 1;
                if (STAP_RETVALUE == 4)
                    STAP_ERROR("wrong guess: %d", (int) STAP_RETVALUE);
                if (STAP_RETVALUE == 3)
                    STAP_RETURN(0);
                STAP_RETVALUE ++;
              %}
              function string_ops (val) %{
                strlcpy (STAP_RETVALUE, STAP_ARG_val, MAXSTRINGLEN);
                strlcat (STAP_RETVALUE, "one", MAXSTRINGLEN);
                if (strcmp (STAP_RETVALUE, "three-two-one"))
                    STAP_RETURN("parametr měl být be three-two-");
              %}
              function no_ops () %{
                  STAP_RETURN(); /* funkce bez návratové hodnoty */
              %}

       Typy  funkčních  hodnot  a  typ  návratové hodnoty odvodí překladač ze způsobu volání dané
       funkce. Před vytvářením vlastních vložených C funkcí je vhodné prostudovat  zdrojový  kód,
       který překladač generuje pro běžné funkce skriptovacího jazyka a tím se inspirovat.

       Poslední  místo,  kde je vložené C povoleno, je r-hodnota ve výrazu. V tomto případě se C-
       kód uzavře mezi značky %{ a %} a interpretuje se jako běžná hodnota výrazu. Předpokládá se
       pak,  že  jde  o 64 bitové číslo se znaménkem, ovšem pokud se použije značka /* string */,
       bude hodnota výrazu interpretována jako řetězec. Příklad:

              function add_one (val) {
                return val + %{ 1 %}
              }
              function add_string_two (val) {
                return val . %{ /* string */ "two" %}
              }

       K nastavení bezpečnosti a optimalizace lze použít následující značky:

       /* pure */
              znamená, že C kód nemá žádné vedlejší efekty a může být v rámci optimalizace  zcela
              zahozen pokud nemá vazby na zbytek kódu.

       /* stable */
              znamená,  že C kód má vždy stejnou hodnotu (při vyvolání v rámci libovolné obslužné
              rutiny sondy), takže opakovaná volání mohou být nahrazena  zapamatovanou  hodnotou.
              Takové funkce nesmí přijímat parametry a musí být /*pure*/.

       /* unprivileged */
              znamená,  že  C  kód  je  tak  bezpečný,  že  ho  mohou  používat i neprivilegovaní
              uživatelé.

       /* myproc-unprivileged */
              znamená, že C  kód  je  tak  bezpečný,  že  ho  mohou  používat  i  neprivilegovaní
              uživatelé, ovšem jen při analýze svých vlastních uživatelských procesů.

       /* guru */
              znamená, že C kód je tak nebezpečný, že vyžaduje použití guru režimu -g.

       /* unmangled */
              ve  vložené C funkci zpřístupní zastaralou (pre-1.8) syntaxi pro přístup k funkčním
              parametrům. V tomto případě lze uvnitř funkce kromě  STAP_ARG_foo  a  STAP_RETVALUE
              použít také THIS->foo a THIS->__retvalue .

       /* unmodified-fnargs */
              ve vložené C funkci znamená, že parametry nejsou uvnitř těla funkce měněny.

       /* string */
              ve  vložené  C  funkci  znamená,  že  výraz má typ const char * a mělo by s ním být
              nakládáno jako s řetězcovou hodnotou namísto numerické (což je výchozí chování).

   BUILT-INS
       Skripty instalované v umístění definovaném ve stappaths(7) poskytují množství  vestavěných
       sondážních bodů. Ty jsou popsány v man stránce stapprobes(3stap).

ZPRACOVÁNÍ SKRIPTU

       Systemtap  zpracovává  skript v pěti procesních fázích: "parse", "elaborate", "translate",
       "compile" a "run". Překladač zahájí fázi 1 lexikální analýzou uživatelského skriptu  spolu
       se  všemi tapset skripty (což jsou soubory s příponou *.stp) nalezenými v tapset adresáři.
       Adresáře vyjmenované prostřednictvím -I jsou následně zpracovány také, a to v guru režimu.
       Adresářová  struktura  se  prohledává  do hloubky. Některé podadresáře jsou specifické pro
       verzi jádra (volba -R ), a  podle  ní  jsou  (nebo  nejsou)  prohledávány,  takže  skripty
       specifičtější  pro  danou  verzi  jádra  mohou předefinovat své méně specifické protějšky.
       Například pro  verzi  jádra  2.6.12-23.FC3  by  byly  prohledávány  následující  adresáře:
       2.6.12-23.FC3/*.stp,  2.6.12/*.stp,  2.6/*.stp,  a  nakonec  *.stp  v  tomto pořadí. Pokud
       překlad skončí na konci fáze 1 (-p1), pak překladač na standardní výstup vypíše  derivační
       strom (parse tree).

       Ve fázi 2 překladač analyzuje vstupní skript, aby vyhodnotil symboly a datové typy. Odkazy
       na proměnné, funkce a přezdívky, které se nepodaří vyhodnotit lokálně, se vyhodnotí  proti
       tapset  skriptům.  Pokud  je  určitý symbol nalezen v tapset skriptu, pak daný tapset bude
       celý přidán do fronty pro zpracování překladačem. Tento iterativní proces  skončí  jakmile
       jsou vyhodnoceny všechny symboly s využitím dané podmnožiny tapset skriptů.

       Dále se ověří validnost sondážních bodů. Sondy, které se odkazují k umístěním ve zdrojovém
       kódu ("synchronní sondážní  body")  vyžadují,  aby  byly  nainstalovány  příslušné  ladicí
       informace.  V  obslužných  rutinách  sond  se naleznou cílové proměnné (ty, které začínají
       znakem "$") a dekódují se jejich "run-time" lokace.

       Dále se všechny sondy a funkce optimalizují. Cílem je odstranit zbytečné proměnné,  výrazy
       a  funkce,  které  nemají  vedlejší  účinky.  U vložených C funkcí se předpokládá, že mají
       vedlejší účinky pokud ovšem neobsahují kouzelnou značku /* pure */. Vzhledem  k  tomu,  že
       optimalizace  mohou způsobit latentní chyby jako je například typová nekompatibilita, nebo
       neplatné kontextové proměnné, může být v některých případech užitečné optimalizace vypnout
       přepínačem -u.

       Nakonec  se  z  kontextu  odvodí datové typy proměnných, funkcí, parametrů, polí a indexů.
       Ukončení překladu po fázi 2 (-p2) způsobí vypsání seznamu všech sond, funkcí a  proměnných
       spolu  s  jejich  odvozenými  typy.  Nekonzistentní  nebo neodvoditelné typy způsobí chybu
       překladu.

       Ve fázi 3 překladač zapíše vygenerovaný C kód a  vytvoří  Makefile  který  slouží  k  jeho
       přeložení  do  podoby  jaderného  modulu. Tyto soubory budou umístěny v dočasném adresáři.
       Zastavení překladače v této fázi (-p3) způsobí vypsání C souboru na standardní výstup.

       Ve fázi 4 překladač vyvolá jaderný "build systém", aby sestavil systemtap modul.  Při  tom
       se  v  daném  dočasném  adresáři  volá  příkaz make. K úspěšnému provedení tohoto kroku je
       třeba, aby byl nainstalován  "build  systém"  jádra,  tj.  hlavičkové  soubory,  config  a
       Makefile soubory a to v obvyklém umístění /lib/modules/VERSION/build. Zastavení překladače
       v této fázi (-p4) může být užitečné, pokud chceme modul archivovat. Je  to  také  poslední
       šance zastavit systemtap před zavedením a spuštěním modulu.

       Ve  fázi  5  překladač  zavolá pomocný program staprun a předá mu vzniklý systemtap modul.
       Program staprun zavede modul do jádra, spustí jej  a  zajišťuje  komunikaci  s  ním  dokud
       činnost  modulu  neskončí.  Jakákoliv  chyba běhu, která se vyskytne v obslužných rutinách
       sond, jako např. vyčerpání dostupné paměti, dělení nulou, příliš  hluboké  zanoření,  nebo
       překročení  "run-time" limitů, způsobí měkkou chybu (soft error). Pokud počet měkkých chyb
       překročí MAXERRORS, zastaví se všechny  sondy  (kromě  těch,  které  obsluhují  chyby),  a
       zastaví se sezení. Nakonec staprun odstraní modul z jádra a provede úklid.

   NEOBVYKLÉ UKONČENÍ
       Je  dobré  neukončovat  stap  proces  násilím,  například prostřednictvím signálu SIGKILL,
       protože proces stapio (potomek procesu stap) a systemtap modul  by  se  nemusely  korektně
       ukončit.  Pokud se to přecejen stane, pošlete všem zbývajícím stapio procesům SIGTERM nebo
       SIGINT a použijte rmmod pro odstranění systemtap modulu z jádra.

PŘÍKLADY

       Viz stapex(3stap) , kde se nachází několik krátkých příkladů, nebo viz adresář  "examples"
       v  RPM  balíčcích  "systemtap-client",  či  "systemtap-testsuite", kde se nachází rozsáhlá
       sbírka příkladů. Viz stappaths(7stap) pro podrobný popis  konkrétních  umístění.  Příklady
       jsou také zveřejněny na webové stránce projektu systemtap.

CACHE

       Překladač  systemtapu ukládá do cache výstup fáze 3 (tj. vygenerovaný C kód) a výstup fáze
       4 (tj. zkompilovaný jaderný modul) pokud tyto fáze skončí bez chyb. Obsah cache se použije
       pokud  se  znovu  překládá stejný skript a za předpokladu, že platí stejné podmínky (verze
       jádra, verze systemtapu atp.). Cache se nachází v adresáři $SYSTEMTAP_DIR/cache . Velikost
       cache  lze omezit umístěním souboru cache_mb_limit do cache adresáře, přičemž tento soubor
       obsahuje ASCII číselnou hodnotu limitu, která vyjadřuje velikost cache v MiB. Pokud  tento
       soubor neexistuje, vytvoří se nový s výchozí hodnotou 256. Jde o měkký limit v tom smyslu,
       že cache bude promazána až po určité době. Dočasně  tedy  může  velikost  cache  překročit
       stanovený   limit.   Zmíněnou   periodu   je   možno   nastavit   prostřednictvím  souboru
       cache_clean_interval_s umístěného opět v cache adresáři. Předpokládá se, že  tento  soubor
       obsahuje  ASCII  celé číslo vyjadřující časový interval pro promazávání cache v sekundách.
       Pokud tento soubor neexistuje, vytvoří se nový s výchozí hodnotou 300.

BEZPEČNOST A OCHRANA SOUKROMÍ

       Systemtap může být použit jako mocný administrativní nástroj.  Může  zpřístupnit  privátní
       uživatelské  informace v rámci interních jaderných struktur. To se netýká dyninst runtime,
       viz ALTERNATIVNÍ RUNTIME .

       Překladač zajišťuje dodržování mnoha různých bezpečnostních omezení během kompilace a běhu
       modulu.  Snaží se zajistit, aby žádná sonda neběžela příliš dlouho, aby nealokovala příliš
       mnoho paměti, neprováděla  nebezpečné  operace,  nebo  nežádoucím  způsobem  neovlivňovala
       systém.  Při  práci  s  globálními  proměnnými  se  využívají zámky pro čtení a zápis, aby
       nedocházelo k chybám při souběhu. Pravidelně dochází k testu na  deadlocky.  Pro  zjištění
       nepřiměřeného  použití  zámků lze použít přepínač -t. Experimentování se skripty je tedy v
       zásadě bezpečné. Guru"režim -g  umožňuje  administrátorům  obejít  většinu  bezpečnostních
       opatření  a  umožnit tak invazivní zásahy a změny stavu systému, použít vložené C a obecně
       zvýšit riziko průšvihu. Za normálních okolností je  pro  všechny  moduly  aktivní  ochrana
       proti přetížení. Tu lze vypnout přepínačem --suppress-time-limits.

       Chyby  zachycené  při  běhu  za  normálních  okolností  vedou k čistému ukončení skriptu s
       chybovou hláškou. Přepínač --suppress-handler-errors umožňuje zcela ignorovat měkké chyby,
       takže ani po nastřádání jejich většího počtu nedojde k ukončení skriptu.

   OPRÁVNĚNÍ
       Aby  bylo  možné  spustit  systemtap  modul  v rámci výchozí kernel runtime, musí uživatel
       splnit jednu z následujících podmínek:

       •   být root.

       •   být členem skupin stapdev a stapusr

       •   být členem skupin stapsys a stapusr ; nebo

       •   být členem skupiny stapusr .

       Uživatel root, nebo uživatel, který je členem skupin stapdev a stapusr , může  přeložit  a
       spustit libovolný systemtap skript.

       Uživatel,  který  je  členem  skupin  stapsys  a  stapusr,  může  použít předem připravené
       systemtap moduly za následujících podmínek:

       •   Modul byl podepsán kompilačním serverem "trusted signer",  tj.  systemtap  kompilačním
           serverem,  který  podepsal  modul  klientovi,  který  použil  volbu  --privilege.  Viz
           stap-server(8).

       •   Modul   byl   sestaven   s   použitím   jedné   z   voleb   --privilege=stapsys   nebo
           --privilege=stapusr.

       Členové pouze skupiny stapusr mohou používat jen předem připravené moduly za následujících
       podmínek:

       •   Modul je umístěn v adresáři /lib/modules/VERSION/systemtap.  Tento  adresář  musí  být
           vlastněn uživatelem root a nesmí být otevřený pro zápis všem.

       nebo

       •   Modul  byl  podepsán  kompilačním serverem "trusted signer", tj. systemtap kompilačním
           serverem, který podepsal modul klientovi, který použil volbu --privilege.  Podrobnější
           informace viz stap-server(8).

       •   Modul byl přeložen s volbou --privilege=stapusr.

       Jaderné  moduly  vygenerované  programem  stap  se  zavádějí  do  jádra a spouštějí pomocí
       programu staprun. Staprun je součástí systemtap balíčku určeného k zavádění a odstraňování
       modulů  (za  daných  podmínek).  Slouží  také  k  přenosu  dat  mezi  systemtap  modulem a
       uživatelelm. Protože staprun  neprovádí  žádné  bezpečnostní  kontroly  modulu  se  kterým
       pracuje,  bylo  by  od administrátora systému nemoudré přidat nedůvěryhodného uživatele do
       skupiny stapdev nebo stapusr .

   SECUREBOOT
       Pokud má systém v rámci UEFI firmware zapnutý SecureBoot, všechny  jaderné  moduly  musejí
       být kryptograficky podepsány. (Některá jádra dovolují vypnout SecureBoot za běhu kombinací
       kláves SysRq-X. Poté nemusí být  moduly  podepsané.)  Kompilační  server  systemtapu  může
       podepisovat  moduly  klíčem MOK (Machine Owner Key) který sdílí s daným systémem. Pro více
       informací  viz následující wiki:

              https://sourceware.org/systemtap/wiki/SecureBoot

   LIMITY NA ZDROJE
       Mnoho omezení pro využívání prostředků systému se nachází ve formě maker ve  vygenerovaném
       C  kódu  systemtap  modulu.  Ty  lze  předefinovat  prostřednictvím  přepínače  -D. Seznam
       zmíněných maker:

       MAXNESTING
              Maximální počet zanořených funkčních volání. Výchozí hodnota se určuje při  analýze
              skriptu. Skripty založené na rekurzi obdrží 10 bonusových slotů.

       MAXSTRINGLEN
              Maximální délka řetězce. Výchozí hodnota je 128 znaků.

       MAXTRYLOCK
              Maximální počet iterací při čekání na uvolnění zámku na globální proměnné před tím,
              než se vyhlásí deadlock a sonda se přeskočí. Výchozí hodnota je 1000 iterací.

       MAXACTION
              Maximální počet příkazů, které mohou být  vykonány  během  jednoho  hitu  sondy  (s
              vypnutými přerušeními). Výchozí hodnota je 1000.

       MAXACTION_INTERRUPTIBLE
              Maximální  počet příkazů, které mohou být vykonány během jedné aktivace (probe hit)
              sondy, která se provádí s povolenými přerušeními. (jako např. sondy begin  a  end).
              Výchozí hodnota je 10 * MAXACTION.

       MAXBACKTRACE
              Maximální  počet  zásobníkových rámců, které budou zpracovány při výpisu backtrace.
              Relevantní tapset je [u]context-unwind.stp, a výchozí hodnota je 20.

       MAXMAPENTRIES
              Maximální počet řádků v každém jednom globálním  poli.  Výchozí  hodnota  je  2048.
              Jednotlivá pole mohou být deklarována s odlišným limitem. Příklad:

              global big[10000],little[5]

              nebo  je  možno  využít  modifikátoru % , čímž se zapne array-wrapping (nahrazování
              "starých" prvků) jako v následujícím příkladu:

              global big%

              Viz sekce o polích.

       MAXERRORS
              Maximální množství měkkých chyb, které ještě nezpůsobí  ukončení  skriptu.  Výchozí
              hodnotou  je  0,  tedy  skript  skončí  při  první  měkké  chybě.  Poznamenejme, že
              --suppress-handler-errors tento limit vypíná.

       MAXSKIPPED
              Maximální počet přeskočených sond, který ještě nevede k ukončení  skriptu.  Výchozí
              hodnotou  je  100. Pozn., že systemtap lze spustit s přepínačem  -t (timing), který
              zobrazí podrobnosti ohledně počtu přeskočených sond. Při použití  -DINTERRUPTIBLE=1
              se  nebudou  brát v potaz sondy přeskočené kvůli re-entranci. Dále poznamenejme, že
              --suppress-handler-errors vypíná i tento limit.

       MINSTACKSPACE
              Minimální množství volného místa na zásobníku jádra  dostatečné  pro  start  sondy.
              Výchozí  hodnota  1024  bajtů.  Tato  hodnota  by  měla být dostačující pro vlastní
              potřebu obslužné rutiny včetně malé rezervy.

       MAXUPROBES
              Maximální množství současně zamčených uživatelských sond (uprobes). Výchozí hodnota
              je  o  něco  málo vyšší, než počet uživatelských sond ve skriptu. Tato hodnota musí
              být relativně velká, protože jednotlivé uživatelské sondy  (každá  z  nich  okupuje
              přibližně 46 bajtů), se alokují pro každý proces a pro každou odpovídající sondu ve
              skriptu.

       STP_MAXMEMORY
              Maximální velikost paměti (v  kilobajtech),  kterou  je  systemtap  modul  oprávněn
              použít. Výchozí hodnota je neomezená. Limit zahrnuje velikost modulu samotného plus
              dodatečné alokace. Zahrnuty jsou jen přímé  alokace  provedené  systemtap  runtime.
              Nepřímé   alokace,   které  provádějí  např,  "kprobes",  "uprobes",  atd.,  nejsou
              započteny.

       STP_OVEROAD_THRESHOLD, STP_OVERLOAD_INTERVAL
              Maximální počet cyklů, které lze strávit v sondách za daný  čas  (též  vyjádřený  v
              cyklech).  Při  překročení  této  podmínky  dojde  k přetížení a skript se zastaví.
              Výchozí hodnoty jsou 5e+8 a 1e+9, což odpovídá max. 50% povolenému vytížení.

       STP_PROCFS_BUFSIZE
              Velikost procfs bufferů pro čtení (v bajtech). Výchozí hodnota je

              MAXSTRINGLEN. Tento limit lze  nastavit  specificky  pro  jednotlivé  sondy  pomocí
              syntaxe .maxsize(MAXSIZE) .

       Pokud skript obsahuje sondy vázané na přerušení, je možné, že k přerušení dojde tak často,
       že handler daného přerušení ještě nedoběhne zatímco dojde k  dalšímu  přerušení.  V  tomto
       případě  bude  obslužná  rutina  přeskočena, aby se zamezilo reentranci. Tento problém lze
       obejít  použitím  -DINTERRUPTIBLE=0kodstíněníběžícíobslužnérutinyoddanéhopřerušení.  Tento
       přístup  přináší jistou režii, ale v běžných případech zamezí reentranci. Nicméně, sondy v
       NMI handlerech a v samotném procesu stap, mohou stále  být  přeskočeny,  aby  se  zamezilo
       reentranci.

       Vznikne-li  problém  při  běhu  programu  stap  nebo  staprun když už sondy běží, je možné
       bezpečně zabít oba tyto uživatelské procesy a odstranit systemtap modul pomocí rmmod. Část
       výstupu se tak nicméně může ztratit.

NEPRIVILEGOVANÍ UŽIVATELÉ

       Systemtap  umožňuje  přístup  k  interním datům jádra a tedy potenciálně k soukromým datům
       uživatele. Z tohoto důvodu je plný přístup k systemtapu omezen  na  uživatele  root  a  na
       uživatele, kteří jsou členy skupin stapdev a stapusr.

       Nicméne  omezená  sada  funkcí  systemtapu může být dostupná důvěryhodným neprivilegovaným
       uživatelům. Tito uživatelé jsou členy pouze skupiny stapusr plus případně skupiny stapsys.

       Tito uživatelé  mohou  zavést  do  jádra  předem  připravený  modul,  který  byl  podepsán
       důvěryhodným  kompilačním  serverem.  Viz popis voleb --privilege a --use-server. Viz také
       README.unprivileged mezi zdrojovými soubory systemtapu. Tam je mj.  popsáno  jak  nastavit
       důvěryhodný kompilační server.

       Omezení   která   plynou   z  volby  --privilege=stapsys  mají  zabránit  neprivilegovaným
       uživatelům v

              •   záměrném poškozování systému.

       Omezení,  která  plynou  z  volby  --privilege=stapusr  mají   zabránit   neprivilegovaným
       uživatelům v

              •   záměrném poškozování systému.

              •   získání přístupu k neveřejným / soukromým informacím.

              •   snižování  výkonu  procesů vlastněných jinými uživateli systému. Určitému vlivu
                  na výkon celého systému nelze zabránit, neboť sondy neprivilegovaného uživatele
                  budou   v   příslušný   čas   aktivní.   Nicméně  hlavním  cílem  zde  je,  aby
                  neprivilegovaný uživatel nežádoucím  nezpůsobem  zasahoval  do  procesů  jiných
                  uživatelů.

   OMEZENÍ NA SONDY
       Člen skupin stapusr a stapsys má přístup ke všem sondám.

       Člen pouze skupiny stapusr může použít následující sondy:

              •   begin, begin(n)

              •   end, end(n)

              •   error(n)

              •   never

              •   process.*, s tím, že cílový proces je jeho vlastní.

              •   timer.{jiffies,s,sec,ms,msec,us,usec,ns,nsec}(n)*

              •   timer.hz(n)

   OMEZENÍ SKRIPTOVACÍHO JAZYKA
       Následující   vlastnosti   skriptovacího   jazyka  jsou  pro  neprivilegovaného  uživatele
       nedostupné:

              •   jakákoliv funkcionalita podmíněná guru režimem (-g).

              •   vložený C kód.

   RUNTIME OMEZENÍ
       Neprivilegovaných uživatelů se týkají také následující omezení runtime:

              •   Lze použít jen výchozí runtime kód (viz -R).

       Na členy pouze skupiny stapusr se vztahují dodatečná omezení:

              •   Analýza procesů vlastněných jinými uživateli není dovolena.

              •   Přístup do paměti jádra není dovolen ani pro zápis, ani pro čtení.

   OMEZENÍ NA VOLBY PŘÍKAZOVÉ ŘÁDKY
       Některé volby příkazové řádky poskytují přístup k funkcionalitě, která nesmí být přístupná
       žádnému neprivilegovanému uživateli. Konkrétně

              •   Nesmí nastavit -g .

              •   Následující volby nesmějí být použity klientem kompilačního serveru:

                      -a, -B, -D, -I, -r, -R

   OMEZENÍ NA PROMĚNNÉ PROSTŘEDÍ
       Neprivilegovaní uživatelé nesmějí nastavit následující proměnné prostředí:

              SYSTEMTAP_RUNTIME
              SYSTEMTAP_TAPSET
              SYSTEMTAP_DEBUGINFO_PATH

   OMEZENÍ NA TAPSETY
       Obecně   jsou  tapset  funkce  přístupné  členům  skupiny  stapusr  pokud  nepřistupují  k
       informacím, které by neměl právo získat libovolný uživatelský program běžící  s  identitou
       daného uživatele.

       Existují  dvě skupiny tapset funkcí pro neprivilegované uživatele. První kategorie sestává
       z funkcí, které mohou použít všichni uživatelé, jako napřiklad:

              cpu:long ()
              exit ()
              str_replace:string (prnt_str:string, srch_str:string, rplc_str:string)

       Druhou skupinou jsou tzv. myproc-unprivileged funkce, které mohou sbírat informace pouze o
       procesech,  které  daný uživatel vlastní. Skripty, které mají používat myproc-unprivileged
       funkce musí testovat is_myproc() a volat takové funkce jen když výsledek je 1.  Skript  se
       ihned ukončí, pokud tato podmínka nebude splněna. Přiklady myproc-unprivileged funkcí:

              print_usyms (stk:string)
              user_int:long (addr:long)
              usymname:string (addr:long)

       Pokud  se  uživatel  patřící  pouze  do skupiny stapusr pokusí použít tapset funkci, která
       nespadá do žádné ze zmíněných dvou kategorií, dojde k chybě při kompilaci.

ALTERNATIVNÍ RUNTIME BACKENDY

       Jak již bylo zmíněno, systemtap používá jako výchozí tzv. "kernel runtime backend",  který
       pracuje  na  principu  jaderného  modulu.  To  přináší  výše  zmíněná bezpečnostní úskalí.
       Systemtap nově obsahuje dva prototypy  nových  "backendů",  které  lze  aktivovat  volbami
       --runtime=dyninst a --runtime=bpf.

       --runtime=dyninst  využívá Dyninst a lze jej použít k instrumentaci uživatelských procesů.
       Není založen na bázi jaderných modulů a nevyžaduje rootovské oprávnění.  Zůstávají  v  něm
       ale v platnosti omezení na povolené typy sond.

       Dyninst  backend pracuje v režimu připojení se k cílovému procesu, proto vyžaduje volbu -c
       COMMAND, nebo -x PID process. Napřiklad:

              stap --runtime=dyninst -c "stap -V" \
                   -e "probe process.function("main")
                       { println("hi from dyninst!") }"

       Pro správnou funkci dyninst runtime může být nezbytné zapnout na cílovém  systému  SELinux
       volbu allow_execstack:

              # setsebool allow_execstack 1

       --runtime=bpf překládá systemtap skript na extended Berkeley Packet Filter (eBPF) program.
       Linuxové jádro kontroluje eBPF programy z hlediska  bezpečnosti,  a  spouští  je  na  svém
       interním  virtuálním  stroji. Tento "runtime backend" je v časné fázi vývoje, a momentálně
       trpí řadou omezení, viz stapbpf(8).

NÁVRATOVÝ KÓD

       V případě úspěšného běhu vrátí příkaz stap kód 0 (exit code).  V  opačném  případě  se  na
       standardní  chybový  výstup  může  vypsat  chybová  hláška  a stap vrátí nenulový kód. Pro
       zvýšení upovídanosti použijte -v nebo -vp N .

       V "listing" režimu (-l and -L), se chyby obvykle potlačují. Pokud  byla  nalezena  alespoň
       jedna sonda vyhovující zadaným požadavkům, stap skončí s návratovým kódem 0.

       Skript,  který  skončí  svůj  běh na žádost uživatele použitím ^C / SIGINT, se považuje za
       úspěšně ukončený.

ZASTARÁVÁNÍ

       Během vývoje systemtapu dochází občas ve skriptovacím  jazyce  k  nekompatibilním  změnám,
       takže  staré  skripty  mohou  přestat  fungovat.  V  takovém  případě  může  pomoci  volba
       --compatible VERSION kde se určí poslední známá verze systemtapu, se  kterou  daný  skript
       fungoval.

       Při  použití  volby  --check-version  vypíše systemtap varování pokud narazí při lexikální
       analýze na nekompatibilní element. Informace o zastarávání se udržují v souboru NEWS.

       Smyslem mechanizmu zastarávání je přinést žádoucí inovace skriptovacího jazyka a  současně
       nerozbít  kompatibilitu  se  starými existujícími skripty. Mechanizmus zastarávání by tedy
       měl  být  chápán  především  jako  služba  přinášející  pohodlí  uživatelům  (a  nepohodlí
       vývojářům) spíše než naopak.

       Poznamenejme,  že tapset identifikátory s předponou "_" jsou považovány za interní a občas
       podstupují změny při  kterých  je  těžké  zaručit  zpětnou  kompatibilitu  i  při  použití
       mechanizmu  zastarávání.  V případě potřeby, prosím, navrhněte takový symbol k regulernímu
       zveřejnění.

SOUBORY

       Důležité soubory a jim příslušné cesty dokumentuje manuálová stránka stappaths (7).

VIZ TAKÉ

       stapprobes(3stap),
       function::*(3stap),
       probe::*(3stap),
       tapset::*(3stap),
       stappaths(7),
       staprun(8),
       stapdyn(8),
       systemtap(8),
       stapvars(3stap),
       stapex(3stap),
       stap-server(8),
       stap-prep(1),
       stapref(1),
       awk(1),
       gdb(1)

CHYBY

       Prosím,    použijte    následující    bugzilla    link,    nebo    náš    mailing    list.
       http://sourceware.org/systemtap/, <systemtap@sourceware.org>.

       error::reporting(7stap), https://sourceware.org/systemtap/wiki/HowToReportBugs

                                                                                          STAP(1)